Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 1. prosince 2014

Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Kino (12)

Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Tábor míru a socializmu (1)

Během druhé světové války si v celém světě filmové umění vydobylo prestižní postavení v kultuře. Film se stal i prostředkem politické a válečné propagandy. V Protektorátu byla návštěva kina jednou z mála povolených způsobů zábavy.

Obliby kina využívali čeští tvůrci filmů, kteří  ve ztížených podmínkách mohli zásobovat kina jen takovými filmy, které prošly německou cenzurou. Byla mezi nimi i řada kvalitních děl. Filmy musely být natáčeny dvakrát, v české i německé řeči, a za kontroly německými orgány. Většina významných herců musela pracovat s německými filmaři, což po válce bylo příčinou k brutálním útokům zdivočelých davů, zničení existence umělců, i smrti. Filmy z období protektorátu se v poválečné době promítaly velmi málo, za vlády komunistů se nepromítaly - mimo období 1967-1969 - ani filmy prvorepublikové.

O tom, že film je silným nástrojem propagandy věděli i čeští politici. Při znárodňovací mánii prezidenta patřil československý film mezi první znárodněná odvětví. Už 1. srpna 1945 byly Benešovým dekretem znárodněny všechny filmové ateliéry a k veškeré výrobě, dovozu, půjčování a promítání filmů na československém území byl oprávněn pouze stát. To platilo až do roku 1989.

Zestátněné filmové umění ukázalo už v roce 1947 svou pravou tvář v prvním čs. barevném filmu Jan Roháč z Dubé. Zdánlivě nepolitická Jiráskova národně obrozenecká hra se změnila na rudou bárku plující v nekritickém poválečném vlasteneckém nadšení. Že hlavní roli dostal komunista O. Korbelář, asi nebyla jen náhoda. V roce 1947 rovněž byla založena FAMU.
 
Vojenské kino
Během německé okupace byla kina ve většině měst a velkých vesnic. Po zestátnění ještě přibývala. Byla hodně zřizována letní kina v přírodě. Kina bývala u všech vojenských útvarů. Socialistické umění se mělo dostat i do nejzapadlejších vesniček. Ty začala objíždět "Putovní kina". Obyčejně jednou za 14 dní přijel do vesnice nějaký kulturní pracovník s promítacím přístroje. Zatemnil okna v hostinském sále, natáhl bílé plátno a odpoledne promítal pro děti (zpravidla děsivé sovětské pohádky - většinou animované filmy), večer celovečerní film pro dospělé. Jednalo se hlavně o válečné a budovatelské filmy československé a sovětské. Tyto filmy byly promítány i v kamenných městských kinech. Lidé na ně nechodili, takže je jako součást školní výuky povinně musely hromadně navštěvovat školy. 

Navštěvovány v 50. letech byly nejvíc pohádky jako  Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Pyšná princezna a Byl jednou jeden král, Cesta do pravěku, Dobrý voják Švejk,Vynález zkázy. Do kin postupně začaly přicházet i filmy ze světa, hlavně italské a francouzské, v nichž se objevovala sociální a revoluční tématika. Americké filmy nebyly dováženy.

Poměrně zdařilým experimentech ve velkých městech byla kina Čas. Ta od rána do večera promítala týdeníky a různé krátké filmy. Za jednu korunu bylo možné sedět v kině celý den. Bylo možné kdykoli přijít a kdykoli odejít. V zimě toho různí lidé využívali, protože tam bylo teplo. Bylo to výhodné pro lidi čekající na vlak nebo autobus, proto tato kina bývala i na velkých nádražích. S rozšiřováním televize zájem o ně upadal, až zanikla.

Přes silný vliv televize v šedesátých letech si kina udržovala dobrou návštěvnost zásluhou nástupu generace nových režisérů a herců a zásluhou volnější cenzury a dovozu kvalitních filmů ze Západu, včetně amerických kovbojek. Československá filmová produkce získala ve světě velký ohlas.

Po roce 1968 řada režisérů uprchla na Západ, vrátila se přísná cenzura a česká  kinematografie přestala ze zahraničí získávat pozitivní ohlasy (prosadila se jen Menzelova Vesnička středisková). Jinak převažovaly průměrné detektivky a lidové komedie.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.