Další masovou
organizací Národní fronty byl Československý
svaz tělesné výchovy a sportu, který KSČ uměle založila v roce 1956,
přičemž zrušila všechny dosavadní sportovní svazy. ČSTV řídil veškerou
tělovýchovu, sport a všechny sportovní kluby na československém území. Měl
okresní, krajské a ústřední výbory.
V
letech 1959 až 1967 jej vedl František Vodsloň,
který později jako poslanec FS měl v roku 1968
odvahu hlasovat proti pobytu vojsk Varšavské smlouvy na československém území.
V příštím roce byl zbaven poslaneckého mandátu. Řízení ČSTV za normalizace bylo
v roce 1969 předáno dlouholetému mládežnickému funkcionáři Antonínu Himlovi, jenž současně byl také
dosazen do FS a do ÚV KSČ. S Himlovým jménem jsou mj. spojena podezření na doping
u československých sportovců a zákaz jejich účasti na OH 1984 v Los Angeles.
Nejmasovější
organizací Národní fronty asi byla odborová organizace ROH (Revoluční odborové hnutí), která měla základní organizace ve
všech závodech, úřadech a institucích. Vzniklo
roku 1946 z Ústřední rady odborů. Od roku 1948 bylo zcela podřízeno KSČ.
Od roku 1951 převzalo správu nemocenského pojištění. ROH nebylo konfrontační
vůči zaměstnavatelům, spíš s nimi spolupracovalo. Mimo vybírání členských příspěvků, přidělování rekreací a
lázeňských pobytů a provozování rekreačních zařízení činnost organizací
ROH spočívala v pořádání oslav MDŽ a rozdávání čokoládových kolekcí na vánoční stromky. ROH ovlivňovalo trestní řízení zaměstnanců (mohlo se
za ně zaručit).
V Národní
frontě před rokem 1968 bylo 14
organizací, po federalizaci Československa v roce 1968 se jenom v českých
zemích počet organizací NF zdvojnásobil. K nejpočetnějším svazům ještě patřily
Svaz požární ochrany a Český myslivecký
svaz, ale byly mezi nimi i méně početné svazy filatelistů, včelařů, stavebních
inženýrů atd. Bylo běžné, že jeden člověk byl členem několika organizací NF. Na
NF dohlížela KSČ, která do čela
jednotlivých organizací NF prosadila (jmenovala) své členy. Tak se stalo, že při
volbách byli sice voleni kandidáti z různých svazů, ale ve skutečnosti se jednalo
o členy komunistické strany, kteří pak poslušně hlasovali podle pokynů své
strany.
Volby po roce 1968 probíhaly
jednou za pět let a ve stejném dni se volilo do Sněmovny lidu, Sněmovny národů,
České národní rady, krajského národního výboru, okresního národního výboru a
místního národního výboru. Volební komise zasedaly stejně jako dnes. Volební
kraje také kopírovaly území krajů. Voliči však nedostávali domů volební lístky.
Ve volební místnosti si každý vyzvedl šest volebních lístků různých barev. Na
každém byla vytištěna příslušná jména kandidátů do komor FS, ČNR a národní rady.
Formálně sice byly ve volebních místnostech plenty, kde volič mohl vyškrtnout
kandidáta, se kterým nesouhlasil, ale praxe byla taková, že lidé si vzali od
komise lístky, které bez čtení vhodili do urny.
Volby byly brány
jako prestižní politická záležitost vládnoucí strany. Dlouho předem byli voliči
upozorňováni na svou občanskou povinnost. Před volebními místnostmi pak hrály
kapely a zpívali pionýři. V pohotovosti byla Veřejná bezpečnost, která dnem i nocí
kontrolovala okolí volebních místností. V padesátých letech bylo při volbách
zakázáno v hostincích prodávat alkohol, mimo sedmistupňového piva (v ceně okolo 0,70 korun).
Žádné komentáře:
Okomentovat