Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 12. listopadu 2014

Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší (2)

Před rokem 1989 vládla v mediích zvláštní cenzura. Říkali tomu autocenzura. Nebyla to ta prvorepubliková, kdy cenzor zabavoval už vytištěné noviny. Novinář za socializmu mohl psát cokoli, ale nesměl napsat křivé slovo o komunistech, socializmu, vládě a Sovětském svazu. Nejlepší byly články o tom, jak se u nás všichni radují a jásají nad vymoženostmi, které zařídila komunistická strana. Naopak novinář mohl do aleluja pomlouvat západní kapitalizmus.
Těch odlišností od dneška bylo mnoho a každý, kdo to prožil, občas na ně vzpomene. Náš strojírenský průmysl nebyl pro Evropskou unii hrozbou, protože tím, že jsme vyráběli jen pro SSSR a ostatní socialistické státy, výzkum a vývoj byl zpomalený, protože jsme do SSSR vyváželi například stejný typ motocyklů 20 let.

Po roce 1989 se Evropská unie děsila našeho zemědělství, že svou mohutností tamní zemědělce zničí. Na konci 90. let v každé vesnici bylo JZD nebo Státní statek. Byly ohromné lány, osmihodinová pracovní doba, práce na směny a především v každém JZD byla zaměstnána spousta vysokoškoláků, kteří si říkali odborníci (to také děsilo EU). Praxe byla taková, že se více jednalo o prestižní záležitost mít v JZD co nejvíc akademických titulů, než o skutečnou potřebu odborné práce. Tito lidé chtěli pracovat ve vybavených kancelářích. Čím větší administrativní budovu měl zemědělský podnik, tím lepší dojem dělal na veřejnost. O struktuře, zaměření a ekonomických výsledcích zemědělského podniku se však rozhodovalo na okresních a krajských sekretariátech KSČ. Podpory do zemědělství šly paušálně za produkci a také podle potřeby jednotlivých podniků, hlavně musely být peníze na odměny zaměstnanců, i když podnik prodělával. Každý měl právo za práci dostat odměnu. 

Evropská unie přes 50 % rozpočtu dávala jako dotace do zemědělství. Tomu česká vláda nemohla konkurovat. Ani nechtěla, když jejím cílem bylo peníze z privatizace přesunout jinam - vytvořit vrstvu bohatých bankéřů a velkopodnikatelů. Skoro naráz jsme po roce 1989 nebyli soběstační ve výrobě masa, obilovin a ostatních zemědělských výrobků.

Zdravotnictví a vzdělání bylo za komunistů zadarmo. Každý mladý člověk si mohl vzít úvěr na byt, protože nemusel mít  strach, že bude bez práce. Téměř ve všech podnicích byla neobsazená pracovní místa. Každý musel mít v občanském průkaze razítko zaměstnavatele o přijetí do pracovního poměru nebo do školy. Toto razítko při kontrolách (např. silničních) na prvním místě zajímalo bezpečnost. Změna zaměstnání bývala komplikovaná. Výpovědní lhůta byla 2 měsíce plus prodloužení až o 6 měsíců, podle věku a stavu. Bez propouštěcího razítka od bývalého zaměstnavatele nikdo zájemce o práci nepřijal.

Proti dnešku tehdejší platy vypadají jako rovnostářské. Byly stanovovány podle fyzické námahy a odpovědnosti, nikoli jen podle kvalifikace a vzhledu. Ženy v dělnických povoláních braly 1.100 korun, muži dvakrát tolik, vedoucí oddělení v průmyslu kolem 2 600 korun, lékaři 3 000 korun, soudci a ředitelé kolem 4 000 korun, horníci 8.000 korun.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.