Chov ovcí v minulosti
býval významnou složkou českého zemědělství. Na území Čech se chovala ovce selská, která během 19. století byla vytlačena
ovcí merinovou, pocházející ze Španělska. Po selské ovci pátral (Věstník zemědělského
muzea 1934) na počátku 30. let 20. století Dr. Ing. Vilém Kurz z Vysoké školy
zemědělské v Praze.
Dr.
Kurz nejen prostudoval odbornou literaturu, ale také hledal v různých
archivech. O vzhledu selské ovce nenalezl žádné písemné informace. Podle
různých historických obrazů a plastik došel k závěru, že se jednalo o ovci
huňatou, dvojstřižní. Chovala se hodně na Šumavě a na Třeboňsku. Německá ovce
byla podobná, ale jednostřižní.
Zachovaly
se některé zprávy o způsobu chovu selské ovce. Aleš Knobloch z Pirnsdorfu v
roce 1561 napsal "Regiment zprávy ovčího dobytka." Uvedl, jak tehdy bylo
dbáno na oddělování ovcí podle stáří, že v době bahnění bylo dbáno na pečlivé
ošetření ovcí a hleděno na pozdní odstav jehňat. Ovčáctví bývalo váženým povoláním,
neboť byly obdivovány chovatelské a medicínské znalosti starých ovčáckých
mistrů. Ovčáctví se dědilo z otce na
syna. Od roku 1709 byly povolovány ovčácké cechy.
Na
konci studie Dr. Kunz uvedl, že vzhledem k schopnostem české selské ovce žít na
pastvinách v nejdrsnějších šumavských podmínkách byla její užitkovost velmi
dobrá. Udržení jejího chovu bylo závislé na rukodělném domácím zpracování vlny.
Podle sčítání v roce 1930 bylo v okresech Sušice, Hartmanice a Kašperské Hory
chováno 3.176 ovcí původního typu. Jednalo se o ovce středně velké, bílé barvy
kožichu i vlny, s klabonosou hlavou. Z berana se za rok nastříhal 1 kg vlny
dlouhé 12 cm, z ovce 0,75 kg. Křížence českých selských ovcí bylo možné nalézt
i v okrese Vimperk, Český Krumlov, Lišov a Třeboň.
 |
| Šumavská ovce. |
V
době, kdy Dr. Kunz pátral po české selské ovci, ještě nebylo vyšlechtěno
plemeno Šumavská
ovce (Šumavanka), které je odvozeno právě od české selské ovce.
Populace selských ovcí byla hodně překřížena merinovými berany. Přesto se v
horských a podhorských oblastech Šumavy ještě v 80. letech minulého
století držely v drobnochovech zbytky původního typu selské ovce.
V
roce 1953 byl zahájen program regenerace a zušlechťování české selské ovce, i
když už se jednalo o křížence původního plemena. V oblastech Sušicka,
Hartmanicka, Klatovska a Kašperskohorska byla vykoupena zvířata, která se
nejvíce blížila původním selským ovcím. Vybraná zvířata byla zušlechťována
plemeny cigája, cheviot, texel, východofríská ovce, kent. V roce 1986 byla Šumavská ovce uznána jako plemeno. V
roce 1987 byla zařazena do světového genofondu hospodářských zvířat a v roce
1992 mezi genetické živočišné zdroje v ČR. Šumavanka
se vyznačuje trojstrannou užitkovostí: vlna (beran 6,5 kg), ovce 4 kg), mléko (
až 120 l za laktaci, plodnost 125%), maso (denní přírůstek jehňat 200 g).
Žádné komentáře:
Okomentovat