Josef Plojhar, bílý kolárek v rudé vládě (2).

(předcházející část) Budoucí československý polokomunistický politik Josef Plojhar studoval nejdříve německé gymnasium v českobudějovické České ulici, a přitom psal dosti povedené německé básničky a aktivně byl zapojen v německých studentských spolcích.

Nadaný student pokračoval v kněžském semináři a v roce 1925 byl vysvěcen knězem. Měl sloužit německy hovořícím katolíkům, ale v té době už byla pohřbena rakouská monarchie a v nově vytvořeném Československu němčina nebyla oblíbená, byla z vnitrozemí zaháněna do pohraničních hor. Znamenalo to, že kanovník českobudějovické katedrály sv. Mikuláše přešel na český jazyk.

V roce 1931 se Plojhar stal také šéfredaktorem Farního věstníku, což byl zajímavý český časopis, který informoval o dění ve farnostech v českobudějovickém okrese a okolí. Časopis mimo informací o církevních událostech obsahoval články o historii obcí a o zajímavostech ze života obyvatel. Mimo toho mladému knězi Plojharovi bylo jaksi slabé mešní víno, rád se napil i něčeho tvrdšího, a měl slabost i pro něžné pohlaví. Církev to sice nezakazuje, ale v případě skandálu kněžím nabídne změnu působiště.

Ve třicátých letech Josef Plojhar také vstoupil do Lidové strany. Byl v jihočeské veřejnosti už dost znám, takže měl naději na vstup do vysoké politiky. Naděje mu překazily události v letech 1938 - 1939. Byl přeložen do starého hornického města Rudolfov u Českých Budějovic, kde ho v roce 1939 zatklo gestapo. Je možné, že o jeho zatčení se postarala rudolfovská gestapačka Sophie Scholzová, i když Plojhar bezdůvodně podezříval kněze Neubauera. Plojharovi nepomohla německá národnost, kterou měl uváděnu na školních vysvědčeních. Celou válku Plojhar strávil v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. To zřejmě ovlivnilo jeho život po válce. Některé spoluvězně posedla touha po pomstě a vstupovali do KSČ a StB, a Josef Plojhar s nimi neodmítl spolupráci.(pokračování)