Na území českých zemí byla poprvé cenzura zrušena až po roku 1989, předtím vždy byli představitelé státu chráněni proti mediálním pomluvám a útokům odpůrců i pomatenců. I za opěvované prvorepublikové demokracie platil zákon na ochranu republiky.
Cenzura měla i své klady, a nejen pro vládu. Obyvatelstvo, které dostávalo o činnosti vlády jen oficiální zprávy, mohlo si o politicích vytvářet libovolné historky i vtipy. Ty se mezi lidmi šířily rychlostí blesku. To byl velký rozdíl proti současnosti. Dneska se vypravěčům "zaručených" historek o politicích a protistátních vtipů téměř nikdo nesměje, pouze nevychovaný posluchač řekne, že to už nejméně třikrát četl a slyšel v mediích.
Jedním z politiků, kterého obyvatelstvo v době komunistické totality bralo jako atrapu demokracie, byl Josef Plojhar, samozvaný předseda Lidové strany (1951- 1968), ministr zdravotnictví (1948 - 1968) a poslanec (1945 až 1981). Byla to rozporuplná figura, kolaborant a agent StB, kterou československý komunistický režim, jinak nemající pro humor příliš pochopení, udržoval pro pobavení sebe i lidu. I když všichni věděli, že Plojhar byl po roce 1948 zbaven kněžského svěcení a neměl se skutečnou katolickou církví nic společného, nadále vystupoval v kněžském černém obleku (s bílým kolárkem u krku) v Národním shromáždění, ve vládě a na veřejnosti. Přitom v té době už většina skutečných kněží chodila v civilním oblečení.
Josef Plojhar se narodil, studoval a do roku 1938 sloužil jako katolický kněz v Českých Budějovicích. Studoval v německých školách a v roce 1925 byl vysvěcen jako německý katolický kněz.
České Budějovice byly až do roku 1945 česko-německým městem. Do roku 1918 tam byly síly mezi Čechy a Němci vyrovnané, a zásluhou českých obrozeneckých snah, přicházejících z Prahy, byly České Budějovice jakoby dvojitým městem. Co měli Němci, museli mít i Češi, a obráceně. Češi chodili do českých škol, Němci do německých, Češi měli kulturní dům Beseda, Němci Německý dům, byl zde český i německý pivovar, česká a německá tužkárna atd. Češi chodili do českých obchodů a hospod, Němci do německých. Nebylo to však vyložené nepřátelství, ale hospodářské a kulturní soupeření. To mělo určitá nepsaná pravidla, která narušovaly jen ambice přistěhovalců. Rodiny byly smíšené, málokdo o sobě mohl prohlásit, že je čistokrevný Čech nebo Němec. V jedné takové rodině se 2.3.1902 narodil Josef Plojhar. (pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat