4.4.2009 - Včera si expremiér Miloš Zeman z vrtulníku prohlédl šumavské lesy a prohlásil, že by se národní park měl zrušit. V Národním parku Šumava jsou zásluhou nečinnosti Správy NP a ministerstva životního prostředí zničené obrovské lesní plochy. Škody na dřevě jdou do desítek miliard korun.
Před půlstoletím pohoří Šumava nebylo národním parkem ani vyhledávanou turistickou oblastí. Šumava vždy byla oblastí klimaticky drsnou, ale po roce 1951 i oblastí utajovanou, ve které hlavní slovo měla Pohraniční stráž. Bylo to klasické hospodářsky a kulturně zanedbané pohraničí. Po vystěhování většiny původního německy hovořícího obyvatelstva, chyběli lidé na práci. Výsledkem intenzivních náborů byla Šumava jako průchozí dům pro osídlence všech národností. Přicházeli a odcházeli. Vydržel jen málokdo.
Zásluhou drátů ostnatých, drátů vedoucích elektřinu, strážních věží, hustě postavených hlídek a různých zařízení Pohraniční stráže už od počátku padesátých let byla státní hranice neprůchodná. Projít ze Šumavy do Rakouska nebo Bavorska bylo v šedesátých letech prakticky nemožné. Naprostý zákaz vstupu byl do několika kilometrů širokého pásma, ale problémem byl vstup do míst vzdálených i několik desítek kilometrů od hranice.
Už ve středověku, a možná ještě dříve, šumavskými stezkami přes českou hranici proudilo mnoho zboží. Na zboží chtěl zbohatnout kdekdo, včetně státu, který zřizoval celnice. Platit clo se každému nechtělo, proto vzniklo pašerácké řemeslo. Bylo to řemeslo nebezpečné, ale výnosné a slavné. Nejúspěšnější pašeráci dostávali neoficiální titul "Král Šumavy". V šedesátých letech dvacátého století už byla doba Králů Šumavy zcela minulostí. Předtím ovšem zasáhla ideologie a spisovatel Kalčík si vypůjčil starou legendu o Králi Šumavy a z pašeráka udělal jednoho zlého imperialistického agenta. A Kachyňa v roce 1959 o tom natočil umělecky velmi zdařilý film.
Od poloviny padesátých let téměř v pravidelných intervalech, zásluhou různých jednání Nikity Chruščova s americkými prezidenty, docházelo k občasnému uvolnění mezinárodního napětí, po kterém téměř zákonitě přicházely nové spory. Po některém takovém uvolnění se turistům částečně otevřela česká strana Šumavy. Zájem zatím byl minimální.
Možnosti uspořádat autobusový zájezd na Šumavu však využilo JZD, do kterého jsem se zásluhou umístěnky v roce 1962 dostal. Byla to „huráakce“, vyhlášená jako „hospodářský zájezd“, uskutečněná na počátku září. Ze zájezdu se stala zcela „pánská jízda“, přičemž průměrný věk účastníků zájezdu byl asi pětadvacet let.
Představa jízdy „z hospody do hospody“ se brzy rozplynula, protože tehdy taková zařízení na trase od Lipna po Kvildu téměř nebyla, a pokud existovala, tak v sobotu dopoledne byla uzavřená. Prvním občerstvovacím zařízením, které nás v poledne přijalo, byl skromný vesnický hostinec IV. cenové skupiny „U Krále Šumavy“ na Kvildě.
Před hospodou nás nikdo nevítal chlebem a solí. To pejsci ani při nejlepší vůli nedovedou. U dveří hospody totiž drželo stráž, mírumilovně sedělo a volně pobíhalo, nejméně deset psů nejrůznějších velikostí a barev. Čekáním u hospody samozřejmě nemůže být pověřen čistokrevný pes, který má v rodokmenu šlechtický dodatek „von“. Nejspolehlivější, nejchytřejší a nejvěrnější jsou vesničtí „voříšci“, kříženci bezpočtu plemen. To jsou psi, kteří vědí, že nesmí pána opustit, že se mu nesmí ztratit, protože je nikdo hledat nebude. Takový vesnický pes musí znát celou obec a okolí, musí znát každého obyvatele dvounohého i čtyřnohého, každý kámen, každou pěšinu, aby svého unaveného pána spolehlivě dovedl domů.
Jak rozmanití byli pejsci před hospodou, tak rozmanitě vypadali jejich páni uvnitř. Velice pestrá asi patnáctičlenná společnost. Žádné společenské obleky ani jednotné uniformy. Špinavé montérky v kombinaci s pomačkanými částmi lesnických či vojenských uniforem. Na hlavách klobouky či lesnické čepice. Snědé vyschlé tváře, zarostlé několikadenními strništi. Hrubá mluva česko-slovenská, šlehnutá němčinou, maďarštinou a snad i dalšími jazyky.
Domorodci žíznivé hosty, pětadvacet lidí z cizího autobusu, přivítali podezřívavými pohledy. Bylo zřejmé, že se s cizinci nechtěli dělit o skromné zásoby piva a ostatního alkoholu. (M.Veselý, 4.4.2009)Dokončení .
Žádné komentáře:
Okomentovat