Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 11. října 2017

Prezident Zeman versus kameraman. Zahradníček komentuje


O dalším nešťastném Zemanovu  výroku "Vyžeňte toho kamerana, nebo ho zabiju." samozřejmě píší dnes všechna media. Většina čtenářů a posluchačů Zemana odsuzuje. Ale tady něco nehraje.  Buď těch, kteří jeho výrok chválí, je víc, ale mlčí. Nebo průzkumy volebních referencí lžou. Jinak by nemohl mít největší důvěru obyvatel a největší podporu jako prezidentský kandidát. .

Kameraman prý rozzlobil Zemana, když mu přeběhl přes cestu. Připomnělo mi to vyprávění jednoho japonského vědce:

Dědeček onoho vědce byl někdy okolo roku 1895 jako samuraj členem doprovodu japonského císaře Mucuhita při návštěvě jakéhosi důležitého japonského ostrova v Tichomoří. Jeden anglický novinář si chtěl císaře vyfotografovat zblízka a přeběhl mu přes cestu. To ovšem neměl dělat, protože japonský císař byl vlastně bůh. Dědeček- samuraj vytáhl meč a anglickému novináři usekl hlavu. Za tento hrdinský čin si v Japonsku vysloužil uznání.
Velká Británie ovšem tehdy byla světovou velmocí číslo jedna, a tak nemohla nepotrestat zabití svého občana. Poslala na ostrov armádu a Japonce z ostrova vyhnala.
Za viníka toho, že Japonsko ztratilo významný ostrov, byl označen samuraj, jenž chránil císařovu čest a britského novináře zabil. Za ztrátu území nemohlo existovat nic jiného než trest smrti. Císař dal samurajovi jinou možnost než veřejnou popravu. Harakiri.
Dědeček japonského vypravěče pozval na hostinu všechny příbuzné a známé. Najedli se jako při jakékoli běžné rodinné oslavě, po jídle všichni pozvedli číše k přípitku. Dědeček vypil sklenku, vytáhl meč a vrazil si ho do břicha.

Že by podobným způsobem hájil Ovčáček čest svého pána si nelze představit.  Jeho hradní zprávy jsou někdy také jako rány mečem, ale hodně rezavým. O tom, že by mluvčí Hradu uznal nějaký omyl a píchl se někam, třeba jen špendlíkem, v to už vůbec nelze ani doufat.

Mnohem víc než Zeman mě rozesmutnila dnešní cesta přes město. Co všechno si můžou dovolit politické strany propagovat, to můj rozum nebere. Plakáty vyzývající k násilí snad připomínají Hitlerovu volební kampaň, když za příčinu bídy a problémů označil židy. Jestli rasizmus a náboženská netolerance patří do české politiky, potom je s námi amen!

Josef Zahradníček

neděle 8. října 2017

Proč musejí být obyvatelé České republiky chudí

Ekonomka Markéta Šichtařová tvrdí, že kvůli nízkým příjmům na obyvatele jsme chudí. Na vině je spousta faktorů, ale Šichtařová se zaměřila na dva, které považuje za zásadní. Prvním z nich je chování státu ve věci investičních pobídek. Druhým markantním faktorem chudoby je pak chování České národní banky (ČNB). V devadesátých letech jsme byli výborně nastartovaní, mohlo dojít k rychlému, ale stabilnímu zbohatnutí. Ale nedošlo. Rozhovor se známou ekonomkou přinesl magazín Marie Claire.

Zlom nastal v okamžiku, kdy začalo prosazování zahraničních investičních pobídek za každou cenu. Vláda usilovala o každou zahraniční investici. A tedy i o ty horší, které se následně promítly do stavu našeho průmyslu a zaměstnanosti. Touha mocenských struktur po zahraničních investicích vedla k tomu, že jsme přijímali investice, které z nás, jako ze státu, udělaly montovnu. Jako příklad uvádí Šichtařová společnost Amazon, která si za asistence vládních pobídek vystavěla nedaleko Prahy obří sklad. A jaký má sklad společnosti Amazon přínos pro Českou republiku? Podle Šichtařové nulový. Ne-li se zápornými hodnotami.

Šichtařová upozorňuje na to, že snaha nalákat do republiky firmu Amazonu, byla jednou z nejhorších, které se státní struktury za poslední dobu dopustily. Proč? Protože se tímto dostáváme na úroveň levných čínských montoven. Ano, Amazon zaměstná za mizerné platy několik stovek lidí. Ale právě nízká hladina platů bude snižovat celý region, protože v něm nebude docházet k mzdové konkurenci. Živnostník v regionu tak nebude tlačen k tomu, aby zvedl platy svým zaměstnancům a platy pak stagnují. Dochází kvůli tomu k potřebě platy zvyšovat vládním nařízením, tedy zvyšováním minimální mzdy. Vedlejší, ač stejně důležitou, je pak skutečnost, že Amazon své sklady bude brzy robotizovat, lidé tedy přijdou o práci a region se dostane do neskutečných problémů.

Česká národní banka – bandita České republiky

ČNB si vzala za svou ekonomickou politiku to, že budeme konkurovat pouze cenou. A to je zásadní chyba, která nás zase snižuje na levnou montovnu. Vinou jejich intervencí se koruna dlouhou dobu držela na velmi slabé hodnotě. To mělo nahrávat právě zahraničním investicím. Ale jsme zase tam, kde jsme skončili u politiky státu. Kvůli oběma zásahům jsme neustále konkurovali nízkou cenou, ale zároveň i nízkou kvalitou. Nedokázali jsme si vybudovat značku. Model – nízká cena, nízká kvalita – nemá pro budoucnost žádnou hodnotu. My jsme si právě takový model zvolili. 

sobota 7. října 2017

Hon na Babiše vrcholí. Zahradníček komentuje a vypráví

Babišovo hnutí ANO v průzkumech ztrácí podporu. Ještě před dvěma měsíci se hovořilo o jeho padesátiprocentním volebním vítězství. Nestane se. Mnoho psů zajícova smrt. Údajné nesprávné dotace na budovu Čapí hnízdo podráží Babišovi nohy. Už  kdejaký Pepek Vyskoč křičí, že stát byl okraden. Přitom nějakých osmdesát milionů nehraje v Babišově zemědělsko-chemickém dominiu žádnou roli. Je to, jako když dá slonovi malinu. Ale když všichni do něj kopají, proč se nepřidat? V tom se čecháček vyzná.

  S Babišem zdánlivě souvisí i kausy špatných potravin v českých supermarketech. Na internetových fórech jsou čtenáři vyzýváni k bojkotu uzenin vyráběných v Babišových jatkách. Při návštěvě obchodu musí člověka při vzpomínce na výzvy k bojkotu přepadnout smích. Téměř nikdo nesleduje, kde byla uzenina vyrobena, stačí pohled na cenu. Čím levnější, tím dřív prázdný regál.

Potraviny šidí všichni od pekařů přes mlékaře až k uzenářům. Nakonec se s tím ani netají, klidně řeknou, že bez chemických ochucovacích a konzervačních přísad se dnes vyrábět potraviny nedají. Navíc potravinářské stroje jsou tak dokonalé, že zpracují z rostlin i zvířat skoro všechno. Kouzelníci v laboratořích tomu dají chuť a barvu. Továrna po tom chrlí potraviny na běžícím pásu, obchod levně kupuje a zdánlivě levně prodává. A zákazník kupuje a pochutnává si i na pěkně vypadající potravině, přičemž suroviny, ze kterých je vyrobena, by v minulosti nežrala ani dravá zvěř.

Bývali u nás ve vsi tři řezníci. Všichni se snažili prezentovat chutným a levným zbožím.  Žádný nechtěl přijít o zákazníka. Přesto stávalo se to kvůli malichernostem. Nebylo problémem jít k jinému řezníkovi o sto metrů dál.  Osobně jsem to jako kluk nevnímal, ale vím z vyprávění.  Řezníci stále sháněli u sedláků v okruhu asi 15 km a zamlouvali si prasata a dobytek. Věděli prý o každém zvířeti, jak se narodilo. Prasata kupovali o váze nejvýš 70 kg,  jalovice do 300 kg - nejraději kupovali hned mléčná telata. 

Uzenin a masa je zatím v obchodě dost, protektorát a socializmus připomíná "máslová horečka."  Obchod začal máslo zdražovat. Někdo naznačil v mediích, že cena dosáhne 70 až 100 koruna za čtvrt kila - a vstali noví frontoví bojovníci.  Fronty, tahanice u regálů, media mají senzaci. A obchod klidně zdražuje dál. Včera jsem viděl máslo za 68 korun, přitom na jaře se dalo koupit německé máslo za 32 korun. Ministr Jurečka se prý snaží zjistit, proč cena másla najednou tak nesmyslně vyrostla.

Zdražování másla může být signál, že se bude výrazně zdražovat všechno. V roce 2020 by mělo skončit v EU současné dotování zemědělské výroby, což by se mělo projevit právě na cenách potravin.

Dříve se na vesnici máslo nekupovalo. Z mléka se sebrala smetana, případně - kdo měl víc krav - se se smetana od odstřeďáku oddělila na odstředívce, a potom se ze smetany stloukalo máslo. Byla spousta soudků, kbelíků, lahví a spousta strojků, jimiž se dalo doma vyrobit máslo.

Stloukání čili vrcení, jak se u nás říkalo,  másla nevyžadovalo velkou sílu, ale čas. A tak se zaměstnaly děti. Nudná práce, která se nedala ničím nahnat. Mohl člověk točit klikou jako blázen, proces výroby domácího másla měl svou neodhadnutelnou dobu. Někdy se začaly hrudky másla dělat brzy, někdy to bylo nekonečné. Když podmáslí začalo ztrácet bílou barvu, bylo vyhráno. Potom stačilo hrudky másla scedit, vymačkat zbytky podmáslí a radost pohledět  na tu světle žlutou šišku - a ta chuť másla na voňavém domácím chlebu, to byla odměna za námahu. Podmáslí se nevylilo do kanálu, spousta lidí si na něm pochutnávala, zvláště mladé ženy  - nikdy jsem nepátral proč, co se nevypilo doma, dostalo prase.

Dnes prý technologie v mlékárnách tak pokročila, že na jedné straně teče do stroje mléko, z druhé vypadávají už zabalené kostky másla, tvarohu,  sýra a bůhvíčeho, snad i toho podmáslí.

Nejen jídlem se zabývá člověk. Tento týden se hrála kvalifikace pro mistrovství světa ve fotbale, které se bude konat v Rusku. Český tým šťastně vyhrál v Azerbajdžánu  2:1,  ale boj o postup prohrál 0:2 v Irsku. Zahraniční hvězdy, každá z jiné země a jiného klubu, se v českém reprezentačním týmu vlastně jen hledají a poznávají. Není nad to, když základ tvoří hráči z jednoho ligového týmu, jako to bývalo v dobách slavné Dukly Praha.

Z velkým vztekem se vrátili ze Skotska Slováci. Když tam odjížděli, byli si téměř jisti vítězstvím a postupem na MS. Rozhodčí jim hned na začátku utkání vyloučil hráče, museli hrát o deseti, na potvoru si jednu minutu před koncem dali vlastní gól, jímž utkání prohráli.  Slovenský trenér Ján Kozák, jehož pamatuji jako hráče Dukly Banská Bystrica, po návratu zuřil; to prý není náhoda, že stejný rozhodčí je podrazil už podruhé - poprvé jim vyloučil podobným způsobem hráče při utkání s Anglií, které také prohráli. Kozák říká, Slováci by byli na mistrovství světa nepohodlní, že tam FIFA chce mít všechny reprezentace z Britských ostrovů.
Josef Zahradníček.


čtvrtek 28. září 2017

Svátek svatého Václava jako den sváteční. Zahradníček vyhledává data..

Konečně koncem září se začala protrhávat obloha a rtuť teploměru opustila začarovanou třináctku a zamířila ke dvacítce. Tak to zřejmě bude i dnes, na den svatého Václava, patrona země české. Mučedník sv. Václav, jehož v roce 935 nechal zabít jeho bratr Boleslav, se stal symbolem křesťanské Země české, ale to odpůrci křesťanství zvlášť v 20. století odmítali. 

Naši předkové si svatého Václava velmi vážili. Jeho svátek byl oslavován, jeho jménem byly křtěny děti. Jako český a československý státní svátek bylo 28. září, svátek sv. Václava, do roku 1946. Hned po volbách 26. května 1946, které vyhráli komunisté, bylo zrušeno 6 církevních svátků včetně svátku svatého Václava. Jako důvod byla uváděna potřeba prodloužení pracovní doby, aby mohl být splněn dvouletý plán. Postava svatého Václava však byla minulým režimem prakticky vymazána a diskutabilní je i v současnosti. Václav je už jen znám spíše jen jako jakási pohádková oběť bratrovraždy než jako panovník, který usiloval o zapojení české země do západoevropské politiky.

Svatý Václav se dostal na program jednání parlamentu v roce 2000, kdy se objevili návrhy na obnovení 28. září jako českého svátku. Při té příležitosti nelze opomenou projev tehdejšího premiéra Miloše Zemana z 24. března 2000, když vyhlášení 28. září jako státního svátku odmítl se slovy, že by to byla oslava české servility a kolaborace. Komunista Vojtěch Filip navrhl vymazání pojmu svatý Václav ze všech státních dokumentů. Nakonec se sněmovna dohodla na nic neříkajícím Dnu české státnosti.
Velmi spokojen s tímto přejmenováním svátku svatého Václava byl prý Václav Klaus, podle něhož vše minulé je špatné, pouze polistopadové (Klausovy) činy tvoří moderní historii. Doufal, že se jménem Václav v kalendáři bude napříště spojován hlavně on, Václav Klaus.

Uplynulo 17 let a Václav Klaus, zapšchlý odpůrce EU, opustil českou kotlinu a vydal se do bývalé Německé demokratické republiky podporovat postkomunistické rasisty z AfD. Tam jeho názory ještě úplně neignorují. Vůbec mu nevadí, že někdy je jmenován jako Wenzel Klaus. V boji proti Bruselu je schopen zříci se i vlastního českého jména.

Od politiky se vrátím k věcem pozemským. Je drahé máslo a pořád se zdražuje. Lidé ho  kupují do zásoby a cpou do mrazáků. Vypadá to na jakýsi návrat do předlistopadového období. Jako by se nám stýskalo po frontách před obchody a čerpacími stanicemi a po křečkování čili skupování zboží do zásoby. Včera jsem nevěřil svým očím, když jsem viděl dlouhou frontu v lékárně a na chodníku před lékárnou. Nevím na co se tam stálo.  Neviděl jsem tam ovšem ani jednoho frontového bojovníka, který by zažil stání v předlistopadové frontě na prací prášky či zubní pasty. Samí mladí lidé. To musí být v českých genech.
Josef Zahradníček

středa 27. září 2017

Our Shepherd Men book (Kniha 'Naši pastýři')

Roman Catholic clergy, heroes of the WW II. (Katoličtí kněží, hrdinové druhé světové války.)

The main reason for the work and preparation of this book was an attempt to share the light on some of the historical dogmas, still prevailing in the public on the persecution of the clergy during 2nd world war.

The book in preparation contains 471 listed names. 471 of persecuted, imprisoned or killed brave men of Roman - Catholic clergy, victims who risked or lost their lives in the era of 1938 - 1945 during the nazi occupation of Czechoslovakia. Many of these names or stories completely lost for ages, now raised again in this book, testify as an important evidence. It is their personnal courage, empathy, or simple human dignity in the clash with monstrous and evil enemy, in the middle of struggle, fear and oppression in a global mankind´s tragedy. Our Shepperd Men, did not leave their flock. Readers will also find much of the rare photomaterial presented in this planned fully extended issue. Complementary, the title "Our Shepherd Men" also presents personnal memories of Allied forces chaplains, during their service throughout the various battlefields of the Second World War.

One of the reasons behind this book were outrageous claims of some of the leftist Members of Czech Parliament about alleged clergymen collaboration with nazi regime during Second World War in former Czechoslovakia. The resulting collection of was initially printed  only as simple paperback and sent to all clergymen. This time the authors would like to step up higher, to release fully historically extended and continuing search in the proper issue of the book with appropriate booklet, quality paper and book binding.

The title presents simple, yet very important historical and personnal evidence collected and catalogued in Czech republic. Book sheds light on some of the historical dogmas of the time, trying to clarify many of lies, which disgraced honour of the Roman-Catholic clergy in the Czechoslovakia during critical era 1939 - 1945. The title carries another bit of simple truth, with humble effort of putting a light on the historical unjustice and also a certain prejudice. It also contains some of previously unknown or lost facts, together with valuable information for anyone in search on this often controversial subject.

sobota 23. září 2017

Tento nepříjemný způsob podzimu. Zahradníček za kamny.


Tak mizerné počasí, jako je letos, v září už hodně dlouho nebylo. Bývaly v minulých letech nízké ranní teploty, ale během dne zasvítilo slunce a rtuť teploměru se často dotýkala pětadvacítky nebo vyššího stupně. Chladno, šero, mrholení, to je vizitka letošního září.

Ten svět se nějak moc rozbouřil. V americké Floridě nejdříve zle zatápěla vichřice Irma, po ní přilétla na ostrov Dominika  divoká Máňa a smetla všechny střechy. Rovněž v severním Německu řádila vichřice se záplavami. Záplavy jsou nyní na severu Polska, kde předevčírem spadlo více než 100 litrů vody na metr čtvereční. V Tatrách napadl sníh.

Naše politiky, zkušené i nové adepty na poslanecká křesla, počasí samozřejmě zajímá jen tehdy, pokud by jim pomohlo k hlasům voličů. Jinak sedí v teple, či ve velkých drahých autech objíždějí  domovy důchodců a školy a shánějí voliče. Slibují hory doly, hlavně demokracii a svobodu. Ty jsou levné a plnění slibů se nedá ničím změřit. Některé strany slibují blahobyt pro všechny, některé jen pro někoho. Vzájemné štvaní a napadání. Výsledkem takových slibů je jen dělení společnosti. Ze závisti a nenávisti šedé masy se vždy dá vytěžit politický materiál.

Legračně vyzněla cesta prezidenta Zemana do USA. Prezident dostal vyznamenání od nějakého neznámého židovského spolku, vyfotografoval se s americkým prezidentem a promluvil v OSN. Zřejmě nevnímal mezinárodní prostředí a mluvil tak, jako mluví ke svým příznivcům-voličům doma. On ho stejně mimo českých diplomatů a českých novinářů asi nikdo neposlouchal, takže nakonec je jedno, co říkal, jestli si chtěl udělal ostudu, nebo ne.

Dříve než u nás se volby do parlamentu uskuteční v Německu. Velkým favoritem je opět Křesťansko-demokratická unie vedená dosavadní kancléřkou Angelou Merkelovou. Tato dáma pije nejvíc krev českým komunistům a klausovcům. Denně chrlí česká media, v podstatě ovládaná penězi politických stran, na Merkelovou špínu, Němci však jí věří a jsou vděční za to, že mohou žít v hospodářsky a kulturně nejvyspělejší zemi Evropy.

Česká media mají nyní další téma na štvaní primitivních lidí proti Evropské unii. RUM čili TUZEMÁK!!!  Kdosi v Bruselu zjistil, že tresť, ze které se vyrábí český Tuzemák by mohla obsahovat látky způsobující rakovinu. To je voda na mlýn českých pisálků. Hned začali psát, že jeho výroba bude zakázaná. To samozřejmě platí na českou spodinu, a zdá se, že hlavně na tu, která rum ani nepije.

V pátek 22. září 2017 byl vyhlášen Evropský den bez aut. Žalostný výsledek. Auta nebyla jen tam, kde byl prostor uzavřen policí. Auto doma nechalo snad jen pár jedinců. Veřejnost o akci ani moc nevěděla, navíc přinutit některé mladé lidi, aby do práce nejeli autem, ale veřejnou dopravou, je téměř nemožné. Znám několik lidí, kteří nejsou schopni dojít pěšky pro cigarety nebo do hospody ani 200 metrů. Mají vzor  třeba ve vrcholových sportovcích. Náhodou jsem viděl a slyšel hráče profesionálního druholigového fotbalového klubu, jak se na soustředění zlobili před hotelem, že nemají přistavený autobus na cestu do bazénu vzdáleného 150 m. Na druhé straně fotbalistům nezávidím běhání po hřišti v současném sychravém a větrném počasí. Tentokrát mám na mysli amatéry z chudých klubu v nižších soutěžích, jezdící na utkání vlastními auty.

Myslím, že letošní podzim nám přichystá mnohá překvapení klimatická, politická a jiná. Některým lidem se žije lépe, některým hůře, ale celkově  lze napsat, že na takové životní úrovni jako nyní nikdy se v naší zemi nežilo. Některým lidem to vadí, a je dost takových, kteří by chtěli, aby jen oni se měli dobře, a ostatní špatně.  Takový je také svět.

Josef Zahradníček, 23.9.2017

úterý 19. září 2017

Pouť se sbírkou na obnovu kostela v Pohoří na Šumavě

Přes nepříznivé počasí se v neděli 17. září 2017 konala v Pohoří na Šumavě obnovená pouť. Poblíž zříceniny barokního kostela Panny Marie Dobré rady nabízelo své zboží 24 trhovců. V už obnovené části kostela sloužil mši svatou děkan českobudějovické kapituly Siegfried Weber.
Opravená část barokního kostela P.Marie

Městečko Pohoří na Šumavě mělo před rokem 1945 asi 1.200 obyvatel převážně německé národnosti. Po roce 1945 bylo obyvatelstvo vyhnáno, nastěhovalo se asi 70 Rumunů, kteří brzy zmizeli. Do roku 1989 bylo Pohoří na Šumavě v hraničním pásmu a nepřístupné. Po roce 1989, když bylo Pohoří zpřístupněno, byla zde ještě spousta polorozpadlých budov, včetně jednopatrové školy, fary a mohutného barokního kostela.  Zbytky obytných budov byly postupně odstraňovány, vyrabovaný a neudržovaný kostel Panny Marie Dobré rady se 30. května 1999 zřítil (věž padla na klenbu lodi a provalila ji).
Pohoří na Šumavě v roce 1900
Starosta Langschlagu Herbert Gottschbachner v neděli slavnostně narazil dřevěný sud piva a "Originální hornorakouská dechovka" se skladbami chebských muzikantů vytvořila ve velkém stanu vynikající atmosféru.
Napodobenina pohořského kostela. V pozadí stará  rakouská celnice.
Pouť v Pohoří na Šumavě měla přilákat lidi, aby poznali obnovené tradice českého pohraničí. To se podařilo a sbírka na obnovu barokního kostela se rozrostla o další významnou částku.

Vyhnanci si sice na rakouském území, poblíž státní hranice postavili v roce 1984 napodobeninu svého kostela v Pohoří, ale to jim - už jejich potomkům - nestačí, chtějí kostel v Pohoří takový, jaký byl před rokem 1999 a v době, kdy odtud bylo obyvatelstvo vyhnáno.

pátek 15. září 2017

Tatíček Masaryk musel mít pravdu, i když lhal.

Masaryka můžu obdivovat za jeho postoje během hilsneriády a sporu o rukopisy, kdy se postavil proti rasistům i nacionalistům. Nemůžu ho obdivovat za jeho pokrytectví a prospěchářství během první světové války, a už vůbec ne za populizmus ve funkci prezidenta, kdy naopak primitivní nacionalizmus vnutil občanům země .

 Masaryk  se neptal Čechů, Slováků, českých Němců a Židů a stvořil Československo z neexistujícího národa československého a proti české kultivované katolické tradici  uplácal ze lží iluzi „národa Husova a Komenského“. Účast učitelů na katolických bohoslužbách nebo hraní v nich na varhany nebylo správným postojem k novému státu, který si vytvořil i novou církev husitskou. Okresní úřady měly toto brát v úvahu při obsazování učitelských míst ve školách.

Československo bylo stavěno na principu „tatíčka“. Co pronesl tatíček, muselo být pravdou za všech okolností. Nedošlo k dospělému hledání pravdy, nepříjemnému a rozmělňujícímu, došlo naopak k souboji dětinských identit, k popření velkorysého a střízlivého pragmatismu ve prospěch mocenských pohádek a manipulací.

Toto dědictví masarykismu je třeba odmítnout. Odcizuje lidi, vede k morálnímu povyšování jedné skupiny (té „naší“) nad druhou a naprosto ignoruje realitu a její poctivé zkoumání. Nikdy jsme žádným „národem Husovým“ nebyli. Ani nebudeme.

(fn)

pondělí 11. září 2017

Vražda Soni Illeové. Vyšetřování pokračuje i po osmi letech

Je to už téměř devět let, co z podnikového večírku v Jindřichově Hradci mizela jednatřicetiletá zaměstnankyně firmy Soňa Illeová. O tři měsíce později bylo její tělo nalezeno ve Vodičkově tůni poblíž obce Val na Veselsku. Událost vyvolala na veřejnosti, a nejen na Jindřichohradecku, mnoho ohlasů. Skutečností je, že vyšetřovatelé ještě nikoho z vraždy neobvinili. Nyní mají další stopu, jak uvádí Jindřichohradecký deník.
„Mladý muž na snímku je důležitým svědkem v případu. Žádáme proto, aby se přihlásil na policii, či aby se přihlásili lidé, kteří jej poznávají,“ uvedl krajský policejní mluvčí Jiří Matzner.

Doplnil, že vodítky vedoucími k vyřešení případu mohou být také prsteny, které chyběly na rukou mrtvé v okamžiku jejího nalezení.

Soňa Illeová se už nikdy nevrátila z firemního vánočního večírku, který navštívila 19. prosince roku 2008. Pod rouškou noci se po jedné hodině ranní vynořila z prostor jindřichohradeckého klubu v samém centru města. Podle svědků byla oblečena nalehko, jako by se hned chtěla vrátit zpátky dovnitř. K tomu už ale nikdy nedošlo. Její osobní věci – kabelku, kabát a mobilní telefon – nalezli v šatně klubu další den zaměstnanci podniku.

Pátrání po zmizelé skončilo až v první březnový den následujícího roku. Tehdy nalezli rybáři tělo mladé ženy v řece Nežárce poblíž obce Hamr, tedy zhruba dvacet kilometrů od Jindřichova Hradce. Žena byla svlečená, ruce měla svázané za zády izolační páskou. Na rukou jí chyběly už zmíněné prsteny.

středa 6. září 2017

Za nacistický pokřik při utkání ČR-Německo bude potrestána ČR.

Mezinárodní fotbalová federace FIFA se začala zabývat nacistickými pokřiky v pátek na stadionu Slávie v Praze. Asi 200 příznivců německého týmu pocházejících z Drážďan vykřikovalo nacistická hesla i na adresu střelce německého gólu Timo Wernera.

Alibizmus českých pořadatelů a policie, tvrdících že se jedná o příznivce hostujícího týmu, začíná hořet. FIFA hodlá vyhlásit sankce proti České republice, neboť se přiklání k názoru, že za pořádek a bezpečnost na stadionu je zodpovědný pořadatel. Německý fotbalový svaz se za události necítí zodpovědný, protože pro výtržníky nezajišťoval vstupenky, ti si koupili u pokladen stadionu v Praze. K vynesení verdiktu dojde ještě během měsíce září a je pravděpodobné, že FAČR trestu neujde.

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.