Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pátek 21. července 2017

Nic jsem si nepůjčil, přesto jsem dlužníkem. Zahradníček se diví.

Tak prý dlužím ČR 168.000 korun. S velkou radostí to komentovali pisálkové ve většíně medií. Ono vyvolávání strachu jaksi patří k jejich řemeslu, zvláště, když je okurková sezóna, lepší novináři jsou u moře a náhradníci se snaží zaujmout čtenáře. Velmi se k tomu hodí příspěvek, který jsem si už kdysi dávno někde okopíroval na internetu:

"Víc než 20 let jsem pracoval s člověkem, který snad denně přicházel s nějakou katastrofální vizí, která nás, mimo něho, v budoucnu čeká na pracovišti, v bydlišti, ve státě, na světě, ve Vesmíru. Jedině on byl nad věcí, protože chod života dovedl předvídat. Vrchol byl v listopadu 1989, kdy s radostí oznamoval, že účastníci demonstrací, pokud nebudou zastřeleni, budou zatčeni odsouzeni, uvězněni,a my, kteří změny podporujeme budeme vyhozeni z práce. 
Někomu se to bude zdát k neuvěření, ale tato poslední část předpovědi se onomu bývalému spolupracovníkovi splnila do puntíku. Mimo něho byli jsme v rámci reorganizace všichni ze zaměstnání propuštěni..."

Novinářskou hloupostí je i další zpráva, že mladí lidé nehledají práci jako kdysi jejich rodiče, ale hledají moderní sladění pracovních a volnočasových aktivit. Kdyby autor článku víc pamatoval, musel by přiznat, že mladí lidé nejsou ve vztahu k práci horší než za mlada byli jejich rodiče, prarodiče, prapra... atd. Pamatuji doby, kdy větší část mladých lidí toužila po výhodném zaměstnání na ředitelství podniku, být dobře placenou kádrovou rezervou zasvěcenou do řízení podniku a přitom mít určitou volnost, hlavně co nejdřív odpoledne vypadnou z práce. A mladí tenkrát pro kariéru byli ochotni udělat cokoli, od brigád po přihlášku do KSČ, lidových milicí a podobně. Neznal jsem moc vysokoškoláků, kteří by nebyli v KSČ. Vyplácelo se jim to tenkrát i nyní, kdy pobírají tučné důchody.

Neodpustím si komentovat předčasný rozpad koalice lidovců a starostů. Byla to jen otázka času, protože moravští lidovci se vzbouřili proti českému vedení strany a v čele s Čunkem si konec koalice vydupali. Napětí mezi moravskými a českými lidovci panuje vlastně od vzniku ČSL v roce 1919. Tehdy došlo ke spojení českých křesťansko sociálních a katolických národních stran v Čechách. Příští rok se zásluhou Mon. Jana Šrámka připojily moravské strany. Šrámek dokázal krotit všechny neshody ve straně až do roku 1948. Potom komunisté Šrámka zavřeli a do čela ČSL postavili Plojhara. Členové ČSL v Čechách i na Moravě byli rádi, že můžou alespoň formálně existovat a na nějaké národní půtky neměli pomyšlení. Ty přišly až po smrti Josefa Luxe, který kvůli prospěchu KDU-ČSL věnoval zemědělství Klausovým privatizátorům.

Po roce 2000 se lidovcům nepodařilo najít schopného předsedu. Pokud to byl někdo z Čech, byl moravskými lidovci podrážen, v případě naivního vsetínského Čunka šlo o jednoduchou návnadu i pro ty nejhloupější pražské pisálky, kteří ho zahnali zpět do valašských hor. No Čunek letos zorganizoval dlouho nenápadně připravovanou vzpouru ve straně. A jistě má připravenou i pomstu těm, kteří ho kdysi chtěli zničit. Má za sebou mnohatisícové šiky moravských lidovců, pro které není důležitá pozice KDU-ČSL ve vládě a v parlamentu, ale pozice moravských lidovců v KDU-ČSL. Nyní je otázka času, kdy z čela strany odstoupí Bělobrádek. Pokřik okolo nepovedené koalice se starosty a její zrušení jistě není posledním vnitrostranickým útokem moravských lidovců.
Josef Zahradníček

neděle 16. července 2017

Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastným. Zahradníček souhlasí s Antonínem Důrou.

Dosavadní počasí letošního července mi silně připomíná Rozmarné léto pánu Vančury a Menzla. Člověk vyjde ven do slunečného počasí a za deset minut se musí schovat před deštěm. Než obleče kabát a otevře deštník, je po dešti a z tváře vám teče pot,jak slunce pálí.

Mělo se už ochladit, na Šumavě prý mrzlo. Zatím nepozoruji. Té Šumavské zimě věřím. Zažil jsem ji na vlastní kůži na vojně, když jsem několik dní a nocí strávil v kasárnách na Zhůří poblíž Horské Kvildy. Prvně a naposled v životě jsem v polovině srpna viděl jinovatku - a dokonce na vojenských dekách, neboť  se spalo při otevřených oknech.

Pan režisér Menzl, co natočil Rozmarné léto a hrál provazolezce Arnoštka, může číst podobné úvahy. Rovněž paní Preissová, která v době natáčení filmu v roce 1967 byla studentkou Janou Drchalovou, přesto s půvabem sobě vlastním odvážně hrála komediantovu partnerku Annu.  Ostatní hlavní protagonisté si užívají své věčné rozmarné léto někde v hereckém nebi, František Řehák teprve několik dní. 

Po dalším zablokování jsem zjistil, že psaní zase jde. Možná mě inspiroval Karel Gott, který je téměř o dva roky starší, přesto je pořád aktivní a vystupuje, i když ho trápilo zdraví - a s Ivankou bůhví co se stalo.

Chtěl jsem  původně psát o koupacích úborech, které si současní plavčíci na koupalištích nepřejí, i když v době, kdy se odehrává Rozmarné léto se koupací úbory moc nelišili, od těch, co dnes antiislamisté zakazují. Pochybuji, že by Antonín Důra ze své originální plovárny někoho vyháněl, přestože "Tento způsob léta se mu zdál poněkud nešťastným." Pryč s islámem, raději napíšu o Babišovi, co navrhl zrušit zastupitelstva a všechno řídit jako firmu.

Já považuji tyto Babišovy návrhy za nesmysly, ale situace v zemi je taková, že i těmito bláboly se spousta lidí vážně zabývá. A nejen těmito, a nejen Babišovými.  Jisté je, že Babiš toho o demokracii a samosprávách moc neví - lépe řečeno; vědět nechce. Populizmus je hrozná věc. Někteří lidé ve své černobílé jednoduchosti zásadně nesnášejí minulost, tradice, staré tváře a obdivují a podporují vždy něco nového, razantního, agresivního.  A podle těchto lidí Babiš hodlá tancovat.

Babiš tedy chce zrušit Senát, snížit počet poslanců, zrušit krajská a obecní zastupitelstva. Volit by se podle Babiše měl jen prezident, hejtmani a starostové. A země by byla v rukou několika jedinců.

Je pravda, že při řízení obcí a měst je třeba uplatňovat základní firemní přístupy jako nízké provozní náklady při maximální efektivnosti, produktivitě práce. Týká se to oblasti ekonomické, personální, sociální,” řekl Luděk Jeništa (STAN) a hned dodal: „Nicméně ve zmiňovaném veřejném sektoru máme zastupitelskou demokracii a nic lepšího ve vyspělých zemích zatím vymyšleno nebylo. "

"Andrej Babiš asi neví, že žije v demokratickém státě a že se nemůže chovat jako mocipán nebo oligarcha, který si bude diktovat a prosazovat, co on chce," říká nejeden politik.

Velkou část voličů však diktátorské názory Babišovy okouzlily a jasně dávají najevo, že Babiše budou volit na truc všem tradičním stranám, na truc osvědčeným i neosvědčeným politikům. Na truc uvažujícím občanům. A bezmyšlenkového voliče nikdo nevolí, toho formátují média, především televize.

Takže budoucnost země nemusí po volbách být ve znamení západní demokracie. Je známo, že Babiš není členstvím v EU a NaTO nadšen, že spíš podporuje Zemanovu slabost pro Rusko a Čínu. Tento způsob léta 2017 může mít zlé následky.

 Josef Zahradníček

čtvrtek 13. července 2017

60 let od otevření Tuzexu

Kdo by nepamatoval mladé muže v kožených bundách, kteří postávali před Tuzexem a oslovovali kolemjdoucí s nabídkou bonů. Byli to paradoxně ale právě veksláci a černý trh, který z Tuzexu udělal obchod pro širší veřejnost.
Tuzex (zkratka tuzemský export) sice vznikl 1. července 1957, důvody jeho založení ale sahají k vysokým devalvacím západoevropských měn vůči americkému dolaru na konci 40. let. Kvůli tomu, že do těchto zemí směřovala v té době většina tuzemského exportu, měla devalvovat i česká koruna. Ta byla navázána na dolar v kurzu 50:1. K úpravě kurzu ale nedošlo a koruna tak byla nadhodnocena. Nadhodnocení koruny navíc umocnila měnová reforma v roce 1953, která kromě konfiskace úspor občanů přinesla i revalvaci koruny vůči západním měnám.

Kvůli nadhodnocené koruně se Československo potýkalo s nedostatkem valut. ÚV KSČ proto začal uvažovat o založení speciálních obchodů, které by prodávaly exportní domácí zboží za valuty, za přiměřené světové ceny, které byly nižší, jako ceny na vnitřním trhu ČSR. Prodejny se měly zaměřovat hlavně na lidi pracující v zahraničí a na cizince u nás, od kterých měl Tuzex odčerpávat valuty. Není bez zajímavosti, že tehdejší vláda návrh ÚV KSČ nepodpořila, jelikož se obávala vzniku černého trhu a upozorňovala i na další nešvary. Tato slova se ukázala jako prorocká a tzv. veksláctví, spojené s černým prodejem bonů, se stalo realitou. Tuzex se navíc zanedlouho stal centrem západního zboží, ačkoli se v něm původně prodávaly pouze luxusní domácí výrobky.

ÚV KSČM nicméně připomínky vlády nerespektoval a v červenci roku 1957 tak otevřel první Tuzex. Jednalo se o prodejnu v pražské Rytířské ulici. Další obchody ale brzy následovaly a v roce 1961 již existovalo v Československu 14 prodejen. V Tuzexu se nakupovalo již za zmíněné bony (tuzexové odběrové poukázky), které vytvořily jakousi paralelní měnu. Kdo chtěl oficiálně získat bony, musel je směnit za valuty.

Hodnota poukázek činila od 0,5 až 100 tuzexových korun, zvláštností byla jedna poukázka v hodnotě 71,5 tuzexové koruny. Platnost bonů byla zpočátku jen 3 měsíce. Snahou strany totiž bylo donutit lidi bony rychle utratit anebo nevýhodně vyměnit za koruny. V roce 1960 se platnost tuzexových poukázek prodloužila na 6 měsíců a u hodnot 0,50, 1 a 5 Tkčs se přestala platnost sledovat. Od roku 1981 se platnost tuzexových poukázek od hodnoty 10 Tkčs a vyšší prodloužila na 1 rok.

Vzhledem k tomu, že poptávka po luxusním a západním zboží byla obrovská, vznikl již zmíněný černý trh. U veksláků tak šlo bony, s patřičnou přirážkou, nakoupit i za československé koruny. V 80. letech se cena jednoho bonu pohybovala okolo 5 Kčs. Povolání veksláka sice nebylo legální, komunistická strana je však víceméně tolerovala, jelikož obyvatelstvu umožňovali přístup k nedostatkovému zboží a zmírňovala se tak jeho nespokojenost.

Případné zásahy proti vekslákům se proto zaměřovaly jen na malé ryby, a to i proto, že výše postavení veksláci měli konexe na členy strany. Veksláctví na začátku 80. let v tichosti podpořila i legislativa, kdy nejprve byla z poukázek odstraněna věta o zákazu jejich prodeje v Československu a také ustanovení, že prodej tuzexových poukázek není směnárenská činnost, ale prodej zboží za valuty. Vekslování se tak trestalo jen jako spekulace.

V pozdějších letech se pak vrcholem nákupu v Tuzexu stala auta. Ta šla totiž koupit buď v Tuzexu, nebo v Mototechně. Zatímco v Mototechně spíše převažovala nabídka domácí a spřátelené východní produkce, v Tuzexu se kupovaly především západní značky. Díky Tuzexu byly rovněž vydány první platební karty v dějinách Československa. V roce 1988 vydala Živnostenská banka takzvané dispoziční karty k tuzexovým účtům, které šlo využít k bezhotovostnímu placení v prodejnách Tuzexu a také se jimi dalo vybírat odběrní poukazy na pobočkách tehdejší Státní banky československé a ČSOB.

Jak napsala v dubnu 1989 ČTK, v Tuzexu se v roce 1988 prodalo zboží za 250 miliónů dolarů. „Dvě třetiny z prodaných výrobků byly z dovozu, převážně z nesocialistických států, třetina pocházela z exportních programů československých výrobců. Loni bylo ve 170 prodejnách Tuzexu v celé ČSSR prodáno na 60 tisíc televizorů, 30 tisíc videorekordérů a přehrávačů a 10 tisíc osobních počítačů," napsala ČTK. Celkový ekonomický přínos Tuzexu není přesně spočítán, ale na základě emise bonů lze odhadnout, že za 35 let fungování se jednalo přibližně o 15,5 miliardy Tkčs.

Po pádu komunistického režimu vydržel Tuzex ještě necelých 10 let. Poté, co v roce 1992 byly zrušeny bony, se Tuzex snažil prodávat za běžné koruny, však v přicházející zahraniční konkurenci neměl šanci. V letech 2006 – 2012 fungovala pod značkou Tuzex cestovní agentura a obchod se zakázkovým zbožím a službami. Před dvěma lety pak ohlásil oživení značky Tuzex podnikatel Otto Fiamin, který zakoupil ochrannou známku a založil firmu Tuzex CZ. Od ohlášení ale uplynuly již dva roky a značka Tuzex se na český trh stále nevrátila. (zdroj:podnikatel)


středa 12. července 2017

Kvalita potravin podle Josefa Zahradníčka

V minulých dnech proběhla tiskem zpráva o tom, že potraviny dovážené z Německa mají v České republice horší kvalitu, než mají v německém obchodě, i když jsou prodávány ve stejné formě a se stejným označením. Ministr Jurečka si nechal udělat rozbor a zjistilo se například, že lanšmíd v Německu je z vepřového masa a tentýž německý lanšmíd prodávaný v ČR je z drůbežího separátu. Nemyslím, že hlavní chyba je v Německu.

Pokud vím, v minulých letech se řetězce dokonce chlubily tím, že určují výrobcům složení potravin. Nechci chválit komunistickou vládu, ale státní normy na složení jednotlivých potravin měly něco sebe. Samozřejmě, že se to tenkrát také šidilo, nikoli však legálně jako dnes. A pokud kontrola odhalila podvod, určitě měl příslušný zlodějíček starost s hledáním nového zaměstnání, obyčejně také co do činění s bezpečností a soudy. Separát kupovali na jatkách pejskaři a chovatelé jiných masožravých tvorů nebo končil v kafilérce. A také labužníci. V jisté vesnické hospodě bývala každou sobotu hostina z býčích žláz, kterou tam pořádal jeden štamgast.

Bohužel 80 procent potravin v ČR je prodáváno v obchodních řetězcích, nebo jejich prostřednictvím, což znamená, že český spotřebitel, pokud nežije v Praze nebo krajských městech, nemá na výběr, jen brát, co mu řetězec nabízí a spoléhat na to, že je to nezávadné.

A obchodní řetězce v ČR nenápadně odnaučují zákazníky jíst kvalitně a zdravě. Zákazníci už si zvykli, a zvykají si odmalička. Při pohledu na plné vozíky zeleniny (intenzivně pěstované za pomoci "koňských" dávek chemie) a kelímků s různými krémy ušlehané za pomoci umělých tuků, sladidel a ochucovačů lze jen konstatovat, že lidské zažívání je schopné se časem přizpůsobit snad i nějakým pilulkám-amaronům.

Větším nebezpečím než kvalita dovážených potravin je hygiena. Moje zažívání se už dvakrát nepřizpůsobilo cizím potravinám. Z vietnamského jídla byla salmonelóza, z polského asi také - ale trvalo to 3 týdny.

 Před takovými pětačtyřiceti lety se lanšmíd dovážel z Číny. To se poznalo podle čínského písma na konzervě. Nutno říci, že tenkrát to bývala pochoutka, i když se říkalo, že je vyroben z hnízd nějakých ptáků - myslím vlaštovek. Zakrátko se Brežněv nedohodl s Čínou, kde byla nějaká kulturní revoluce, a výrobky z Číny už se moc nedovážely. Býval pak český lanšmíd, i když jeho chuť se postupně snižovala. Naposledy jsem ho koupil v roce 2000, byl tak mizerný, že ho nechci vidět.
Josef Zahradníček


úterý 11. července 2017

2. Prezident Beneš zničil starou Šumavu

(Dokončení ) Uprostřed rozsáhlých luk se ještě v polovině čtyřicátých luk nacházel jeden z nejbohatších šumavských statků nazývaný Babylon. Už od počátku 17. století na něm hospodařila rodina Haasova. Několik mužů z rodu Haasů se dostala na významná politická a vojenská místa. Franz Haas jako dlouholetý starosta Stodůlek (dnes zaniklé obce) na začátku 20. století obdržel vyznamenání od císaře. Jeho syn Josef Haas statek přestavěl a ještě zlepšil úroveň hospodaření.

Haasovi byli Němci, a tak podle dekretu prezidenta Beneše museli po druhé světové válce přijít o majetek. Do povinného odsunu za hranice zařazeni nebyli. K zabavení majetku došlo v květnu 1946. Jednoho dne přišel komisař s úředníky a na vrata pověsili plakát „Státní majetek.“ Úředníci spočítali hospodářská zvířata a oznámili, že synové Josefa Haase, až se vrátí ze služby v Čs. armádě, budou se moci vystěhovat do Kanady. 

Statek dostal nového majitele, který bydlel ve Stodůlkách, kam hned po první návštěvě Babylonu odvezl koňské postroje a několik kusů nábytku. Haasovi mohli ve svém statku zůstat jako nájemníci, měli nárok na vrácení 1 své krávy, kterou však museli koupit, stejně tak krmivo, které dříve vyrobili. Josef Haas měl pracovat v lese jako lesní dělník, jeho manželka měla pracovat jako kuchařka. Za tak ponižujících podmínek nehodlali na Babylonu zůstávat, rozhodli se odejít dobrovolně do Německa.

Když se synové vrátili z vojny, celá rodina se vydala do sběrného tábora v Dlouhé Vsi. Nebyla přijata, vrátili se zpět na statek, kde je s ohromnou radostí přivítal pes, kterého tam museli nechat. Podruhé byli pozváni do sběrného tábora v listopadu. Tentokrát se museli vrátit synové, protože nebyl nikdo, kdo by na Babylonu nakrmil dobytek. Naposled druhý den ráno ve 4 hodiny vykydali hnůj, vyčesali koně, pečlivě zastlali pod dobytek a nacpali žebřiny senem. Potom se s každým zvířetem rozloučili, se slzami v očích poplácali koně po širokých hřbetech. Naposledy se prošli všemi místnostmi, omyli v ledové vodě horského potoka za statkem, pokřižovali u kapličky, která patřila ke statku, rozhlédli po krajině a pěšky zamířil ke sběrnému táboru v Dlouhé Vsi. Potom celá rodina Haasova nadobro Šumavu opustila. Ztratila se ve víru poválečného světa.V 90. letech na místě bývalého pyšného statku Babylon byla už jen hromada sutě.

pondělí 10. července 2017

1. Prezident Beneš zničil starou Šumavu

Že Šumava je pohoří, rozsáhlé území na západě Čech, se dnes už skoro zapomnělo. Pod pojmem Šumava je myšlen les, který si po roce 1990 přivlastnili různí podivní lidé z Prahy a dalších velkých měst.

Že Šumava bývala poseta horskými vesnicemi a samotami tak jako jakékoli jiné území, v současnosti asi moc lidí neví. Na starých fotografiích ze Šumavy, jichž po původním obyvatelstvu mnoho nezbylo, člověka překvapí, že tam toho lesa bylo málo, či tam úplně chyběl. Lesů tam sice i dříve bývalo dost, ale ten dnešní les, jak ho vidí Pražáci, tam totiž na místě dřívějších vesnic a obdělávaných polí a luk vyrostl většinou až po roce 1945, když bylo původní obyvatelstvo vyhnáno. Počet zaniklých vesnic lze počítat na stovky, počet zaniklých samot na tisíce. V roce 1930 se uvádělo, že tam žije 81.000 obyvatel.

Změny, které se v šumavském pohraničí po roce 1945 staly, uvědomí si člověk nejvíc při přečtení nějaké textu vzpomínek tamních pamětníků. Bývají smutné a dojemné. Něco jiného je, když musí opustit domov dělník nebo úředník, něco jiného, když musí domov opustit sedlák. Jak obyvatelé Šumavy odcházeli, také popisuje  tamní rodačka Marie Malá v knize "Šumava, putování časem." 

Šumavští Němci měli štěstí, že v roce 1945 byli na území osvobozeném Američany, kteří tam nedovolili divoký odsun a řádění Revolučních gard. Odsun na západě Čech probíhal poměrně spořádaně, podle Postupimské dohody.

Podle jednoho z Benešových dekretů měl být všem lidem německé a maďarské národnosti zabaven veškerý majetek. Když jde o zabírání majetku, prosadí se v českých zemích snadno jakýkoli dekret či zákon. Týkalo se to i těch Němců, kteří byli antifašisty a proti českému obyvatelstvu a republice se nijak neprovinili. Jejich proviněním však bylo, že se narodili jako Němci. Jednalo se také o předválečné německé sociální demokraty, kteří tehdy byli napadáni henleinovci a po Mnichovu perzekvováni nacisty. Němečtí sociální demokraté sice mohli po válce v Československu zůstat, ale za podmínek pro ně nedůstojných. Mnoho se jich ze solidarity s ostatními spoluobčany dobrovolně se ze země vystěhovalo. (Pokračování)

sobota 8. července 2017

Šlechtická svatba

Další šlechtická svatba, která přilákalo pozornost veřejnosti, se konala v Hannoveru. Za dokonalého počasí ve středu vykonal druhou etapu svatebního obřadu svatební pár Ernst August z Hannoveru a Jekatěrina z Hannoveru. Po dvacetiminutové jízdě kočárem městem se konal v zámecké galerii, za přítomnosti 600 hostů, úřední svatební obřad.
V poledne byl v chrámu na hlavním náměstí starého Hannoveru církevní obřad. Svatebčany očekávalo tisíc diváků, špalír ostrostřelců a zvuky souboru lesních rohů. Mezi 600 hosty byl  předseda vlády Stefan Weil, řada příslušníků vysoké šlechty, politiků a podnikatelů. Nevěsta měla na hlavě čelenku starou více než 100 let. Při obřadu v kostele zněly písně Händlovy a Bachovy v podání hanoverského chlapeckého chóru.






úterý 4. července 2017

Soukromí zemědělci opět bojují o přežití

Přišla doba, kdy začíná převládat názor, že význam vesnic spočívá v rekreaci zbohatlého městského proletariátu. Měšťák odchovaný socializmem žije v představě, co není ohrazené a zamčené, to je volně k dispozici. 
Statek ve Švýcarsku
Pokud někdo ve městech ví něco o zemědělství, tak to není výroba potravin, ale čerpání dotací. Dotace pro zemědělství rozpalují některé městské obyvatelstvo do bíla. Zrušit! Zalesnit! zní názor úhlavních nepřátel venkova. Toto samozřejmě musí politici brát na vědomí a nenápadně podporovat. Hlas lidu - hlas Boží. Politik si nemůže dovolit odhánět voliče. Proto zákonodárci schvalují proti-zemědělské zákony.

Podle nového stavebního zákona nebude možné postavit tradiční zemědělskou usedlost, statek, kde by  byty a ubytovací zařízení pro hosty byly součástí hospodářského dvora.  Údajně by se byty zneužívaly jako letní ubytovací zařízení pro rekreanty. A rekreant podle zákonodárců, nemůže podporovat zemědělce, rekreant musí bydlet ve specializovaném ubytovacím zařízení, které vyhovuje všem předpisům pro velké hotely. Hlavně pryč od toho smradlavého venkova! Pryč s bavorským názorem, že jedna postel v podkroví vydělá sedlákovi víc než kráva ve stáji. (venkovan)

pátek 30. června 2017

Krávy posílají SMS

Na louce u obce Westerau ve Šlesvicku-Holštýnsku se pase 80 krav. Náhle jedna kráva, na jejímž ocase je připevněný nějaký černozelený malý předmět, uléhá do trávy. podle objemného břicha lze rozeznat, že se jedná o krávu březí, na kterou přišly porodní bolesti. 

Během několika minut se objeví sedmadvacetiletý majitel Phillip Ellerbrock, aby sledoval a napomohl telení. O začátku porodu se dozvěděl zásluhou svého mobilního telefonu, na který přišla zpráva vyslaná přístrojem umístěným na ocasu krávy. Signální zařízení si nemůže vynachválit. Dozvěděl se o něm od veterináře, který ho viděl na nějakém veletrhu, a na internetu. Jako první rolník v Šlesvicku-Holštýnsku je koupil. Zaplatil za ně 300 eur (7.800 korun) a investici si nemůže vynachválit. Jeho pomocí zachránil už několik telat a krav.

Přístroj se několik dní před předpokládaným telením umístí na ocas, kterým při telení kráva při porodních bolestech pohybuje jinak než při běžné pastvě či při spánku. Pří zrychlených pohybech ocasu vydá zařízení signál do mobilní sítě, který jde na telefonní číslo majitele. Může jít i na více telefonů najednou. Rodina Phillipa Ellerbrocka dostává signály na dvou mobilech. Zásluhou tohoto zařízení mohli už pomáhat při 60 porodech krav.

"Pro nás je chov krav nesmírně důležitý. Jsou jakoby součástí rodiny. Každá má své jméno, každou poznáme podle vzhledu. Proto její uhynutí není jen ztráta ekonomická, ale i rodinná." říká Ellerbrock. Je přesvědčen, že chov zemědělských zvířat bude pořád víc ovlivňován elektronikou, že krávy budou mít někde čipy-snad na hlavě, jejichž pomocí bude moci sledovat každý jejich krok. Počítač bude automaticky vyhodnocovat stav zvířat. Tím se rozpozná změna chování zvířat, například nemoc.

čtvrtek 29. června 2017

Vzpomínka na bývalého mistra zemědělství Bohumila Kubáta

V tichosti zemřel 13. června 2017 ve věku 61 let bývalý ministr zemědělství Bohumil Kubát. Jako veterinární lékař se už v osmdesátých letech zabýval vztahem lidí k přírodě, včetně zvířat. Už tehdy se v několika článcích odvážil kritizovat neuváženou honbu za rekordními výnosy, planýrování krajiny a špatné hospodaření s vodou.

Po prvních svobodných volbách se 29. června 1990 stal ministrem zemědělství v Pithartově vládě. Byl prvním ministrem, který nastartoval finanční podpory začínajícím zemědělcům. Bohužel jeho úmysly byly brzděny komunistickými úředníky ministerstva zemědělství a zemědělských správ v okresech. Přesto se mu podařilo prosadit první dotace pro soukromé zemědělce, i když za krutých podmínek. Nepodařilo se mu u ministra financí Klause nalézt pochopení pro myšlenku dát každému soukromému zemědělci do začátku 1 milion korun, potom 10 let nic. Byl to právě Klaus, kdo po volbách v roce 1992 prohlásil, že jediných člověkem, který v jeho vládě nesmí být, je Bohumil Kubát. Pro Klause byla nejdůležitější privatizace a transformace socialistických podniků, nikoli vrácení půdy malozemědělcům a už vůbec ne jejich finanční podpora.

Po odchodu z vysoké politiky Kubát v několika rozhovorech pro media navrhoval spojení zemědělství, krajiny, venkovských obcí, přírody a životního prostředí pod jedno ministerstvo. Bohužel v politice nerozhoduje rozum a znalost životních zákonitostí, ale volební hlasy městské šedé masy.


Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.