Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pátek 23. února 2018

Olympijské změny. Zahradníček komentuje

 Zimní olympiáda sice začala pro nás nečekaně dobře, přísun medailí pro českou výpravu však se brzy zastavil. Hokejisté by museli mít velké štěstí, aby na nějakou dosáhli.

Porovná-li pamětník dřívější OH se současnými, vypadá to, jako by porovnával pohřeb s cirkusem. Skromnost, i když v mnohém jen hraná, byla po padesáti letech nahrazena nabubřelostí a luxusem. Kolik jen nových sportů od té doby vzniklo a je na ZOH.

Hana Mašková v Grenoblu
 Před padesáti lety v Grenoblu získal  v historii ZOH skokan na lyžích Jiří Raška první zlatou medaili pro Československo. Tehdy ještě neměli profesionálové na OH přístup, jedinou odměnou za sportovní výkon byla možnost zúčastnit se tohoto velkého setkání sportovců. Zakázaná byla i jakákoli reklama. Dbal nejvíc na to tehdy osmdesátiletý předseda Mezinárodního olympijského výboru Američan Avery Brundage. Tento pán si proti sobě poštval francouzské diváky, když tehdy francouzské sjezdaře podezříval z profesionalizmu (a zřejmě se nemýlil), takže ve chvíli, kdy šel československé krasobruslařce Haně Maškové věšet na krk bronzovou medaili, hala pískala. Naši hokejisté v Grenoblu získali stříbrnou medaili, když  sice  poprvé v historii vyhráli nad týmem SSSR, ale ten nakonec byl první.  Naši ztratili rozhodující bod remízou se Švédskem.

Hvězdou ZOH v Grenoblu byl francouzský sjezdař Jean-Claude Killy, který získal tři zlaté medaile. O zlatou medaili ve slalomu, který se jel v mlze, tehdy byla velká bitva na trati i mimo ní. Rychlejší než Killy byli Nor Mjön i Rakušan Schranz, jemuž dokonce po protestech bylo povoleno opakovat jízdu, ale oba byli po několikahodinových kontrolách filmových záznamů, kvůli neprojetí branek, diskvalifikováni. Killy tedy vyhrál i slalom.

Radost včera příznivcům fotbalu jistě udělala Viktorie Plzeň, když v mrazivém počasí porazila srbský Partizan 2:0 a postoupila v Evropské lize mezi elitní šestnáctku. Největším zážitkem utkání byl gól vstřelený Michalem Krmenčíkem. Tímto parádním gólem cena hráče na fotbalovém trhu jistě stoupla o nějakou další desítku milionů. Včerejší utkání nepřežil jeden z diváků, když ho infarkt skolil v hledišti plzeňské Dosaan Areny a nepomohla ani okamžitá pomoc záchranářů.

V průzkumu uskutečněném společností Seznam.cz se zjistilo, že na internetu v ČR nejvíce šiřitelů dezinformací a poplašných zpráv je mezi lidmi nad 65 let. Je to celkem pochopitelné, protože v této skupině je asi nejvíc obdivovatelů předlistopadových poměrů, včetně funkcionářů KSČ, příslušníků bezpečnosti a důstojníků ozbrojených sil. Ti ve snaze pomstít se za konec své slibné kariéry a ve snaze poškodit současné nekomunistické politiky rozesílají maily s výmysly a neověřenými informacemi dalším lidem, a ti zase dalším.

Je také skutečností, že mezi lidmi staršími je sousta těch, kteří po obdržení nějaké informace, musí se o ní podělit s někým dalším, s příbuznými a známými. Tento starý informační systém "jedna paní povídala" stále funguje. V krámku, na pavlači či v čekárně se dříve člověk dozvěděl víc než z novin. Dneska už se lidé tolik osobně nepotkávají, ale internet je pohodlnější a stejně účinný nebo účinnější. Stačí napsat nějakou lež a jedním kliknutím  ji poslat  pěti nebo deseti jiným lidem. Ti tomu uvěří a pošlou také několika známým a je mezi důvěřivými lidmi dezinformace jako Brno.

To že prezident Zeman se chystá navštívit komunistický sjezd, je pravda zveřejněná ve veškerých mediích. V době, kdy si české země a Slovensko připomínají sedmdesáté výročí komunistického puče, je to pravda hodně krutá. Posledním prezidentem na komunistickém sjezdu byl Gustáv Husák před třiceti lety. Letos ho chce Miloš Zeman napodobit. Vypadá to, že Zeman pojede komunisty prosit, aby se zase ujali vlády. "Chce se mi zvracet…" řekne slovy generála (Černí baroni) nejeden antikomunista.
Josef Zahradníček

sobota 17. února 2018

Olympijská vítězka Ledecká a neporazitelný Babiš. Zahradníček komentuje

Probuzení do sobotního pošmourného rána jistě je pro sportovní fanoušky, kteří si nepřivstali a nesledovali hokejové utkání českého týmu s Kanadou, určitě příjemný. Zpráva o tom, že Ester Ledecká na vypůjčených lyžích vyhrála nejsledovanější sjezdařskou disciplinu a získala pro ČR zlatou medaili, musí potěšit nejen fanoušky. Další příjemnou zprávou z OH v korejském Pyeongchangu je vítězství hokejistů.

"Es muss ein Fehler sein" - Reaktionen auf die Super-G-Sensation
Vítězství Ledecké mezi závodníky a novináři vyvolalo doslova zděšení. A nejen mezi lyžaři, obyvatelé celého Rakouska, pro které je alpské lyžování sportem číslo jedna, jsou v šoku, protože jejich nejlepší sjezdová lyžařka superstar Anna Veithová skončila na druhém místě. Sice jen o jednu setinu vteřiny byla pomalejší, ale vzhledem k tomu, že vítězná Ledecká je specialistkou úplně na jiný sport, berou druhé místo  Veithové jako potupnou porážku.
Der alpine Super-G der Damen bei den Olympischen Spielen in Pyeongchang hat am Samstag eine absolute Sensation gebracht. Snowboard-Weltmeisterin Ester Ledecka fuhr mit Nummer 26 zum Sieg.
OH 2018 - druhý zleva Jan Kubičík
Opět po čase jsem se pokusil sledovat hokejové utkání, které nakonec skončilo vítězství českého týmu 3:2, ale nešlo to. Od doby, kdy byly hokejové plochy zúženy, tak se na hokej nedívám. Nedokázal jsem to ani dnes. Jako bych se po 30 letech vrátil z vesmíru. V podvědomí mám pořád kombinační technický hokej, kdy útočníci útočili a obránci bránili. Chápu, že na úzkém kluzišti se rozdíly mezi obránci a útočníky smažou, že všichni rychle jezdí sem a tam, ale nemohu pochopit, proč všichni střílejí puk do houfů před brankami a čekají jestli projde, nebo neprojde.
OH 1960 Squaw Walley. Vítěz hokejového turnaje. Hráči USA se radují po vítězství nad ČSR  9:6

Hokej sledovat jsem nedokázal, ale včera jsem dokázal sledovat operu Prodaná nevěsta. Nostalgie je nostalgie, ta hudba je světová. Tak jako k Novému roku, před rokem 1989, patříval projev prezidenta,  tak k němu od 8 hodin večer patřila televizní Prodaná nevěsta. Jedna nádherná nahrávka se opakovala spoustu let, takže i hudební laici věděli, že Kecala hraje Eduard Haken, Jeníka  Ivo Žídek a Mařenku Gabriela Beňačková. Dnes žijeme v jiné době, není novoroční projev prezidenta, není na Nový rok Prodaná nevěsta. Spoustě lidí to chybí, i když vláda komunistů jim vůbec nechybí. Je pravdou, že Prodanou nevěstu je možné si najít na internetu a přehrát, jako jsem to udělal včera, ale není to ono. Pocit, že stejný pořad s vámi sledují všichni, kteří právě mají puštěnou televizi, je nenahraditelný.

Dnešní doba v českých zemích dává na přední místo v mediích jinou zábavu, než je sport nebo kultura. Na první místo se protlačila politika. Tam se musí pořád něco dít, když skončí jedna aféra, rychle se vytáhne druhá. "Čím víc lidé fandí té či oné straně, tím víc politici kradou." říká jeden můj známý. Něco na tom asi bude pravdy, že odváděním pozornosti k různým aférám se uvolňují ruce nepoctivé ekonomice.

Nyní všechny parlamentní strany, mimo ANO, SPD a KSČM, i novináři se snaží zahnat do kouta Babiše, premiéra a vůdce hnutí ANO. Útoky na Babiše prostřednictvím neoprávněně čerpaných dotací nahradil rozsudek bratislavského soudu, že Babiš byl vědomým spolupracovníkem StB. Je zde však další velký problém, a tím je český občan, příslušník šedé, či spíše rudé pouliční masy. Přes všechna obvinění Babišovi stoupají preference. Toho využívá i prezident Zeman a Babiše omlouvá, že Babiš nebyl důstojníkem StB, jen řadovým agentem, takže nic špatného neudělal.

Ať bylo, jak bylo. Český stát se netěší v Evropě příliš dobré pověsti. "Protože je v něm spousta šmejdu," řekl by poručík Troník z Černých baronů. Ještě že nás ti sportovci drží nad vodou.               Josef Zahradníček

středa 14. února 2018

Prohlášení členů Kolegia Paměti národa k vyjádření prezidenta Miloše Zemana k zesnulému kardinálu Miloslavu Vlkovi

Miloš Zeman začátkem června prohlásil, že nevyhoví návrhu Senátu PČR, aby během státního svátku 28. října 2017 vyznamenal zesnulého kardinála Miloslava Vlka s odůvodněním, že „udělal vše pro to, aby spory mezi státem a církví byly co největší“. Je to lež pronesená člověkem, který se nestydí vyznamenávat bývalé komunisty, udavače Státní bezpečnosti, někdejší komunistické ministry, vydírá ministra kultury ohledně vyznamenání jeho strýce, někdejšího vězně koncentračních táborů Jiřího Bradyho.

Kardinál Miloslav Vlk, vážený, moudrý, laskavý a respektovaný člen Kolegia Paměti národa, se ve svém životě choval statečně a příkladně. Komunistický režim ho všemožně pronásledoval, snažil se ho zlomit ke spolupráci. Jako kněz obstál a raději než ztratit čest a loajálně režimu sloužit, léta pracoval jako umývač výloh. Po roce 1989 – jako každý svobodomyslný občan této země – se zasazoval o navrácení komunisty ukradeného majetku, podporoval restituce. Okradeny byly všechny církve působící v Československu, církevní řády, charity a farnosti.

Kardinál vedl s představiteli státu mnoho let dialog o vyrovnání se, o odluce církve od státu, tak jak je to běžné v západních zemích Evropy a USA. V tomto z jeho strany otevřeném dialogu čelil těžko představitelným podrazům, lžím, intrikám politických reprezentantů naší země. Za to, že komunisty ukradený majetek stát vrátil až čtyřiadvacet let po pádu totalitního režimu, nesou vinu političtí populisté. Mezi ně bohužel patří i Miloš Zeman.

Není to poprvé, co prezident Miloš Zeman nedávno zesnulého kardinála veřejně dehonestoval účelovou lží. Zeman tvrdil, že emeritní primas český Miloslav Vlk porušil údajný slib někdejšího kardinála Františka Tomáška, že katolická církev nebude požadovat navrácení majetku. Připomeňme, že tento výrok Arcibiskupství pražské veřejně označilo za lež.

Prezident Zeman v minulosti neváhal vyznamenat spolupracovníky totalitního režimu. Před nedávnem údajně nevyslyšel žádost prezidenta Slovenské republiky Andreje Kisky, aby společně vyznamenali Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, hrdiny protinacistického odboje.

Chování prezidenta nelze přecházet konstatováním, že udělování vyznamenání je jeho výsostnou pravomocí vyplývající z Ústavy ČR, a proto je třeba rozhodnutí prezidenta respektovat. Státní vyznamenání jsou oceněním nejvyššího státního úřadu. Vážnost těchto ocenění se mimo jiné odvozuje od toho, kdo je jejich nositelem. Nejvyšší státní vyznamenání má vyjadřovat úctu a respekt k hodnotám, za které bojovaly a umíraly generace před námi. V žádném případě státní vyznamenání nesmí sloužit k vyřizování osobních a politických účtů.

Kolegium Paměti národa je volné společenství osobností, partnerů, přátel obecně prospěšné společnosti Post Bellum, která sbírá vzpomínky pamětníků a buduje Paměť národa. Kolegium vzniklo, aby propojilo osobnosti českého veřejného, společenského a podnikatelského života, kterým není lhostejný odkaz starších generací. Členy Kolegia Paměti národa spojuje úcta a respekt vůči těm, kdo se postavili totalitním režimům 20. století.

Jan Dobrovský, předseda Kolegia Paměti národa
Mikuláš Kroupa, člen Kolegia Paměti národa, ředitel Post Bellum
Martin Kroupa, tajemník Kolegia Paměti národa, člen správní rady Post Bellum
Jan Polouček, člen Kolegia Paměti národa, provozní ředitel Post Bellum

Jaroslav Hutka, hudebník
Michal Klíma, předseda představenstva, generální ředitel, VLTAVA LABE MEDIA a.s.
Libor Winkler, předseda představenstva, RSJ a.s.
Václav Sochor, novinář
Václav Marhoul, režisér
Jiří Wald, vydavatel, WALD Press
Daniel Kroupa, filosof
Jan Hlavička, lékař
Cyril Křepelka, stavař
Břetislav Rychlík, režisér
Jiří Staněk, lékař
Jiřina Šiklová, socioložka
Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla
Aleš Voverka, podnikatel, Dantem Holding, s.r.o.
Petr Odehnal, AVG Technologies
Olga Sommerová, dokumentaristka
Jan Stříbrný, historik
Jiří Grygar, astronom
Tomáš Halík, teolog
Miroslav Hofman, předseda představenstva, 2N telekomunikace a.s.
Martin Růžička, soudní exekutor, Exekutorský úřad Zlín
Ondřej Jonáš, matematik, bankéř
Leoš Válka, ředitel DOX
Hana Prousková, překladatelka
Zbyněk Prousek, jednatel, EKOTEZ, spol. s r. o.
Luboš Janhuba, předseda správní rady Filharmonie Hradec Králové
Josef Jařab, profesor, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouc
Michal Javůrek, jednatel, J & M agency, s.r.o.
Stanislava Stuchlá, lékařka
Robert Hédervári, jednatel, Nakladatelství a Aukční síň Vltavín, s.r. o.
Zdeněk Hazdra, ředitel ÚSTR
Jiří Padevět, Ředitel nakladatelství Academia
Marina Dobuševa, novinářka
Kateřina Bursíková Jacques
Martin Bursík
Jan Gebhart, historik
Martin Jan Stránský, lékař, vydavatel
David Koláček, Clifford Chance Prague LLP
Daniel Raus
Tomáš Suchánek, DSA. a. s.
Polana Bregantová, bibliografka, Ústav dějin umění AV ČR

Lze v ČR utopit Bureše?

Předsedu české vlády a vůdce hnutí ANO pronásleduje soud z jeho rodné země. Bratislavský krajský soud rozhodl, že Andrej Babiš vědomě spolupracoval, pod jménem Bureš, s československou státní bezpečností (StB). Opírá se o svědectví dvou příslušníků StB.

Andrej Babiš však tvrdí, že vědomě s Stb nespolupracoval a svědectví obou členů StB je lež. S obviněním nesouhlasí a bude se kvůli jeho vyvrácení soudit třeba až do smrti.

Ach ta Bratislava. Zatímco v Praze dostala StB generální pardon a politici se můžou lustracím vyhnout, Slovensko je ve vyrovnávání s komunistickou minulostí už o hodně dál. Dokladem je nejen to, že tamní komunisté ve volbách nemají naději na úspěch, ale i to, že Slováci z vysokých politických pozic vykopli Mečiara a další, kteří měli s komunisty  a StB nějaké kontakty. 

Po listopadu 1989 se objevovaly v mediích zprávy, že na různých místech za Prahou a jinými městy, kdosi pálí v opuštěných lomech a na různých skládkách hromady kancelářských potřeb, papíru, disket, magnetofonových pásků apod. že jde patrně o likvidaci archivů StB a archivů jiných komunistických organizací. První polistopadové politiky to, buď v honbě za vysokými pozicemi nezajímalo, nebo patrně většina to vítala. Čistý rejstřík je čistý rejstřík, s ním se lépe dělá kariéra. Kdo tehdy mohl říci, že je bez viny, kdo nepotkal tajného příslušníka bezpečnosti? Byl klid na pěšině, žádná opatření učiněna nebyla. Takže StB mohla zamést po sobě stopy a tvrdit, že vlastně ani neexistovala. 

Od pálení archivů uplynulo 27 let, skoro pro polovinu voličů už jsou listopadové a polistopadové události středověkem, těm obvinění Babiše ze spolupráce s StB nic neříká. A mnoho neříká ani starším voličům, kteří nechtějí na minulost vzpomínat, protože je mnohem víc trápí přítomnost. Babiš je pro ně nadějí, že potrestá lichváře a všechny ty drobné podvodníčky, zlodějíčky a vyděrače s nimiž prostí lidé přicházejí v každodenním životě do kontaktu. Stačilo poslechnout či přečíst diskuse, kdy větší část diskutujících souhlasila s EET jako bičem na nepoctivce.

Občánkovi nevadí, že ve velkém stát okradli a podvedli Kellnerové, Bakalové, Babišové a další miliardáři, ale vadí mu, že soused, který pravidelně nechodí do práce, jen občas vyjede se stánkem na pouť, si pořídil Mercedes. Občánkovi nevadí majitel nebo šéf podniku o 100 zaměstnancích, který si postaví barokní zámeček, ale vadí mu, že spousta lidí v jeho blízkém okolí si bez práce žije na vysoké noze.

Český volič se nejraději schovává a křičí ve velkém davu. Českého davového voliče proto rozčilují lidé, kteří jsou v politice už od počátku 90. let, a přestože jsou proti nim v diskusích vedeny kampaně, nikdo je z vysokých míst nemůže dostat. 

Jsou jistě i další věci, které malému českému voliči vadí víc než minulost a morálka Andreje Babiše, a tak bude Babiše volit dál, ať si vlci vyjí.

neděle 11. února 2018

Olympiáda, čeští diktátoři a prospěcháři. Zahradníček komentuje

Další týden utekl jako voda. Období silných mrazů, slibované meteorology, se nedostavilo, a tak je naopak slibováno teplo. Zima zuří ovšem v některých jiných částech světa, například v Jižní Koreji, kam se vydali sportovci na zimní olympiádu.

Pro mne se stávají současné přenosy nezajímavé, protože člověk často neví, jestli jde o přímý přenos nebo o starší záznam. Nevím, jestli vysíláním starých záznamů mezi přímými přenosy, přiláká diváky, kteří mají o daném sportu jistý přehled.  Zapnete televizor a běží tam hokejové utkání. S napětím ho sledujete a zdá se vám, že jména hráčů neodpovídají slibované soupisce, a náhle vám dojde, že se jedná o záznam z minulé olympiády.

Trapné jsou odkazy na drahá vysílací práva. Letos má ČT povoleno vysílat z Koreje jen 190 hodin, zatímco před čtyřmi roky vysílala 700 hodin. Nezdá se mi, že za takovým omezením jsou jen peníze, že ČT není schopna za přenosy zaplatit. Odhaduji to víc na zákulisní politiku. Mimo hokeje sledovanost ZOH asi není mimořádná, domácí politické události táhnou víc reklamy i diváků. Tady je úspěch jistější, neboť pole je kdykoli připravené ke sklizni.

Politika, to asi je to pravé ořechové pro televizi. Televizním šéfům vůbec nevadí, že politické pořady zfanatizovaly lidi tak, že hodně je jich zralých na psychiatrickou léčebnu. Spousta lidí by dnes bylo schopno se bít do krve za Zemana a Babiše, i když oba se v Lánech dohodli, že na ústavu, parlament  i veřejnost budou kašlat a budou si dělat, co se jim zlíbí či znelíbí. Menšinová Babišova vláda bude vládnout i bez důvěry parlamentu, protože nikde prý není napsáno, že má důvěru mít. A je to. Tradice sem, tradice tam. Mimořádné volby prý nebudou - a bůhví jestli ještě budou nějaké parlamentní volby, ve kterých by hlasy voličů něco znamenaly.

Vrátím se k televizi, která nám včera alespoň osvěžila odpoledne, když vysílala tenisový Fet Cup. Alespoň něco barevného do zamračené soboty. Českým teniskám Kvitové i Strýcové se podařilo uhrát oba body, takže je nepravděpodobné, že by v následujících třech nedělních utkáních ten jeden další bod na Švýcarkách nezískaly. Při  přenosech také pobaví komentátoři, a nemusí to zrovna být právě Bosák. Včerejší přenos za to také stál. Oznamovat správně auty a stav utkání zřejmě někdy je nadlidský úkol.

Aby nepoklesl zájem o politiku - tu evropskou - vytáhlo 80 poslanců Evropského parlamentu otázku letního času. Tedy už žádný český kandidát na prezidenta. Evropu do boje proti časnějšímu letnímu rannímu vstávání prý vede nadšený bojovník za zrušení letního času Pavel Svoboda. Je to prý strašná představa, když si takový poslanec uvědomí, že od 1. dubna nebude vstávat v 11 hodin, ale ve skutečnosti už v 10 hodin, i když hodiny budou ukazovat 11 hodin.

Světu vládnou peníze, tedy i pořád větší části lidí v Republice české. Bohužel pořád víc lidí chce vydělávat tím způsobem, že vytáhne peníze od svých spoluobčanů. Mezi takové patří umělci. Hudebnící si už dávno vymohli, že za každou melodii na veřejnosti se musí platit. Kde jsou doby, kdy v restauracích a obchodech neomezeně zněla hudba z magnetofonových pásků. Ani z radia už to není možné bez poplatku. Na vlastní uši jsem slyšel hudebníka, který se chlubil tím, že se zaregistroval jako autor spousty lidových písní. Takže Ochranný svaz autorský slídí po restauracích a sleduje, jestli majitel má zaplacené autorské poplatky.

Držitelé autorských a vysílacích práv se v poslední době rojí jako komáři na Třeboňsku. Ještě před dvěma roky bylo možné na internetu shlédnout téměř všechny české prvorepublikové a protektorátní filmy. Alespoň mně se podařilo shlédnou  většinu komedií s Vlastou Burianem, Hugo Hassem, Oldřichen Novým  a dalšími slavnými herci. To bylo, dnes vám oznámí, že video není dostupné, účet byl ukončen. A můžete se stavět na hlavu, uvidíte obyčejně z hledaného filmu několika vteřinové ukázky. Letos před vánocemi sice několik slušných filmů (např Pyšná princezna) na YouTube bylo možné vidět, ale jen do doby než to objevili cenzoři či hlídači.
Josef Zahradníček

pátek 9. února 2018

62. Opernball ve Vídni

62. ples v opeře se konal 8. února 2018 ve Vídni. Vedle zástupců "smetánky z Rakouska a okolí" představila se nová rakouská vláda. Chyběl sice tentokrát Andrej Babiš, ale byl přítomen ukrajinský prezident Porošenko, takže nechyběly protesty aktivistky.










úterý 6. února 2018

60 let od zřícení letadla s fotbalisty Manchestru United

6. února 1958 na mnichovském letišti skončila jedna kapitola slavného anglického fotbalového týmu Manchester United, jehož hráči byli nazýváni "Rudí ďáblové" či podle trenéra Matta Busbyho "Busbyho děti." 

Fotbalisté United se po utkání s bělehradskou Crvenou zvězdou (3:3) vraceli  domů a letadlo bylo nuceno přistát v Mnichově. V té době sportovci leteckou dopravu příliš nepoužívali, neboť nepatřila k k příliš bezpečný. Rudí ďáblové ji ovšem s ohledem na nutnost stihnout utkání anglické ligy použili.

Letadlo bylo nuceno v Mnichově přistát kvůli doplnění paliva. Další vzlétnutí letadla se částečně podařilo až na třetí pokus, ale nepodařilo se nabrat výšku a na konci ranveje zachytilo křídlem za hromadu sněhu a zřítilo se na blízký dům. 
Ze 44 osob na palubě letadla jich 21 zahynulo  na místě. Ti, kteří byli při vědomí, se rychle snažili letadlo opustit, neboť hrozil výbuch. Za příčinu neštěstí byla označena hromada sněhu na konci rozjezdové dráhy.

Při havárii zahynulo osm hráčů, takže byl tým velmi oslaben a v další fázi anglického šampionátu vyhrál United jen jedno utkání  z jedenácti a spadl z prvního místa na osmé. V úspěšně rozehraném Poháru mistrů evropských zemí v boji o postup do semifinále prohrál s Interem Milán 2:5.

Petice proti znevažování holokaustu

Jako občané České republiky chceme tímto otevřeným dopisem určeným české veřejnosti vyjádřit nesouhlas s výroky Tomia Okamury, které pronesl 27. ledna, při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu, pro televizi DVTV.

  Není to poprvé, co český politik pronesl slova bagatelizující utrpení lidí vězněných v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku. Není to ani poprvé, co slova zpochybňující funkci tábora pronesl Tomio Okamura. Cynické však je obzvlášť to, že je pronesl v den, kdy si celý svět připomíná hrůzy holocaustu, utrpení těch, kteří holocaustem prošli, a připomíná si ty, kdo nepřežili.

  Jsme občané tohoto státu, žijeme zde, pracujeme a vychováváme své děti. Nesouhlasíme s tím, aby politik, jenž zastává vysokou státní funkci místopředsedy poslanecké sněmovny, veřejně pronášel výroky popírající holocaust, a to nejen proto, že je to trestné, ale především kvůli dopadům takových slov. Stejně jako pracovníci Muzea romské kultury jsme přesvědčeni, že Tomio Okamura by měl nést odpovědnost a od svých výroků se distancovat.

  V loňském roce se po více než 25 letech podařilo uzavřít dohodu o odkoupení vepřína, který stojí na místě bývalého koncentračního tábora.  Byl to důležitý krok, po němž léta volali jednotlivci-aktivisté i instituce, které se holocaustem zabývají. Vykoupení vepřína dalo signál veřejnosti, že se český stát konečně staví čelem k traumatickým okamžikům naší historie. Jen tehdy, pokud traumatické okamžiky moderních dějin dostatečně poznáme, odhalíme jejich příčiny a následky, můžeme budovat sebevědomí, které je důležité pro život v současnosti. Nikoliv popření, ale poznání a přiznání odpovědnosti je to, co činí jedince i společnost rezistentními vůči nepravdě, populismu, extremismu a dezinformacím. Jen když se dokážeme vyrovnat s vlastní minulostí, můžeme hledět beze strachu do budoucna.

  Na Tomia Okamuru bude podáno trestní oznámení. I to patří k pojistkám demokratického státu. Jsme si vědomi, že prokázat vinu podle § 405 trestního zákoníku není snadné a T. Okamura možná nebude shledán vinným. Přesto se domníváme, že má smysl rozeslat tento otevřený dopis jako signál veřejnosti, že jsou chvíle, kdy není na místě mlčet a zůstat lhostejným.

  Žijeme v době, která je někdy nazývána dobou postfaktickou, kdy se rozmělňuje pravda a názory jsou vydávány za fakta. Stále však platí, že pravda je pravda a lež je lež. Výroky místopředsedy poslanecké sněmovny jsou lží a i kdyby křičel ještě hlasitěji, pravdou se nestanou.

  Situaci v táboře v Letech popsal český lékař František Patočka takto: Vzpomínám si, že jen pohyblivé a zdravé děti přilezly k okrajům společné postele a zmocnily se části pokrmu… Děti zjevně nemocné a slabé se k jídlu prakticky vůbec nedostaly. Při tomto ‚stravování‘ cikánských dětí, které bylo spíš podobné špatně provedenému krmení v zoologické zahradě, jsem si všiml, že většina dětí je oblečena v rozpadajících se košilích a některé byly úplně nahé. Jedinou pokrývkou tohoto dětského stáda byla velká celtová plachta, která, samozřejmě, pro všechny nestačila, takže si ji navzájem přetahovaly… Většina dětí kálela a močila pod sebe, protože v tomhle improvizovaném baráku nebyly zařízené záchody.
  Abych zjistil skutečný stav hygieny pod celtou, odkryl jsem jí v celém rozsahu. První, co jsem si s hrůzou uvědomil, byla řada dětských mrtvolek, které ležely mezi dětmi. A druhý, tím hrůznější pohled, byl na děti zřejmě v agónii, některé ještě v horečkách se strašlivými gangrénami zachvacujícími celou dolní končetinu Vzpomínám si dodnes jasně, že se tu přede mnou otevřel obraz, který co do hrůzy předčil Danteho opisy Pekla…“ (Cit. podle Červenka, Juraj, Škvrnitý tyfus, Martin, Nakladatelství  Osveta, 1955, s. 18).

  To byla realita života v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku, nikoliv volný pohyb osob a chybějící plot. Lidé zde byli nedobrovolně internováni z rasových důvodů a naprostá většina z nich válku nepřežila, buď zahynula přímo zde, jako většina dětí, nebo ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi-Březince.

  My, signatáři dopisu, jsme součástí občanské společnosti, která má nezastupitelnou funkci pokud volení zástupci státu ve své práci a poslání selhávají, je to právě občanská společnost, která má na takováto selhání upozornit. Právě proto, že tu vychováváme své děti, nemůžeme a nechceme mlčet. Nechceme, aby z nich vyrostli lhostejní lidé, kteří nebudou věřit nikomu a ničemu, kteří nebudou věřit v hodnoty, jako jsou lidská práva a lidská důstojnost, demokratický a právní stát, spravedlnost, čestnost a rovnost. Byla by to smutná budoucnost.  

  A každý jeden z nás může pro obhajobu hodnot, jež mají být hájeny vrcholnými představiteli státu, a přesto často nejsou, něco udělat - apelovat na své poslance, aby téma otevřeli ve sněmovně, na senátory, aby se tématem zabývali, na učitele, aby se ve školách zabývali moderními dějinami, kritickým myšlením, aby pořádali exkurze na místa paměti, aby zvali pamětníky, historiky, odborníky.  Můžeme o tom mluvit doma, média o tom mohou psát. Můžeme organizovat přednášky a workshopy v místech svého bydliště.

  Nikdo jiný to za nás neudělá, jen my sami.  
Signatáři dopisu: Marie Smutná, Magdalena Křížová, Ruth Weiniger, Tereza Štěpková, Dana Gabaľová, František Lacko, Jana Kosáková, Eva Fantová, Rudolf Murka, Ladislav Baláž a Jan Hauer

Marie Smutná    Kontaktujte autora petice

sobota 3. února 2018

Prezidenta má nahradit zima. Zahradníček komentuje

Po včerejší cestě vlakem jsem jaksi rozladěný. Jelo to přesně, místa bylo dost, ale ten odér. V celém regiopanteru to páchlo jak v žumpě. A co bylo na tom nejzajímavější? Nikomu to nevadilo jen mně. Ostatní cestující i průvodčí se tvářili normálně.Přesedl jsem si o půl vagónu dál, neboť jsem měl dojem, že něco nepěkně voňavého komusi unavenému prosáklo kalhotami až na sedačku nebo pod ní. Stejná hustota vzduchu byla v celém vagónu. Šel jsem až na druhý konec vlaku. Pořád stejně. To byla úleva, když jsem vystoupil.


Dnes mé vzpomínky na cestování vlakem oživil ministr dopravy Ťok, když vysvětloval Babišův návrh na bezplatnou dopravu pro studenty a seniory. A všech dopravců. Ale s podmínkami. Koupit si registrační průkaz, zaplatit roční předplatné a potom sledovat, který vlak v které době nebude slevu poskytovat. Jinak zaplatit plné jízdné. Co jiného čekat od ministra, za jehož minulé čtyřleté funkční období bylo postaveno celých 14 km dálnic. 

Exministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) prosadila před parlamentními volbami zvýšení starobních důchodů v průměru o 400 korun. Ovšem jak po parlamentních, tak po prezidentských volbách se tvrdí v debatách se staršími voliči, že jim důchody zvýšil Babiš, který byl proti zvyšování, a  Zeman, který věc nemohl sebeméně ovlivnit. Obojí je sice naprostým nesmyslem, ale záleží na tom, čemu lidé chtějí věřit. Babiš ani Zeman jim to vyvracet nebudou.

Babiš je prý dobrý ekonom? Poznal jsem v životě několik ekonomů v zaměstnání, několik později na úřadech a v politice a převládá u mě názor, že kterýkoli aktivní ekonom je jen vzdělaný vyděrač,některý je podvodník, některý dokonce zloděj. Ta ekonomika, třeba úspěšná, Babišovi škodí, protože ekonom musí mít vždy předstih před právníkem (jak říkával Klaus) a vzhledem k objemu majetku bude Babiš vždy podezříván a podle vývoje situace obviňován, či neobviňován.

Naopak oceňuji Babiše jako politika a diplomata, který může mít podíl na tom, aby ČR nebyla ve světě brána jen jako trucovitá ubrečená východní země, kam ji dostali Klaus a Zeman.

Spolupráce demokratických stran s ANO je zřejmě víc blokovaná ze strany regionálních politiků ANO, kteří si dokázali spočítat, že na venkově spousta voličů ČSSD, ODS, KDU-ČSL i TOP09 přešla na jejich stranu, a v budoucnosti to můžou být další, i když tito přeběhlíci si tím vlastně pod sebou podřezávají větve, protože se zveličováním Agrofertu roste produktivita, zemědělství se z vesnic přesunuje do měst, a Babišovi vesničtí voliči budou v podniku nadbyteční. Politiky ANO z regionů táhne touha vytvořit koalici s komunisty, S/D a Piráty.

Je po volbě prezidenta, který kamsi zmizel, utichají diskuse o opilém Rokytkovi, ale místo toho zřejmě máme za dveřmi dlouho očekávanou zimu. Z politiky se přeneseme za pec. Dala si na čas ta zima, ale pokud by se splnily předpovědi meteorologů, únor by rozžhavené komentátory a diskutéry měl slušně ochladit. Ale... Vzhledem k tomu, že s předpověďmi jsou si meteorologové jisti tak na 24 hodin - někdy ani to jim nevyjde - nebude to tak hordé, v tomto případě studené. Uvidíme.
Josef Zahradníček

středa 31. ledna 2018

Správný politik je levoboček

Franz Josef byl podle některých šťouralů vnukem Napoleona Bonaparte, Masaryk byl prý synem mlaďoučkého Franze Josefa a Edvard Beneš synem Masaryka.

U současné vysoké funkce se zatím badatelé rozcházejí, kdo je skutečným otcem. Mihne se jméno Leopold Zeman, František Teuner a Albert Göring.

Ten třetí není nikdo jiný než bratr nacistického pohlavára Herrmanna Göringa. Albert Göring se kvůli politickým názorům s bratrem  rozešel v roce 1930 a odstěhoval se do Vídně. Přesto za okupace Čech a Moravy přijal bratrovu nabídku a přestěhoval se do Čech, aby se stal obchodním ředitelem závodů Škoda. Miloval hodně jídla, pití a žen. Čechy nikdy nezdravil nacistickým „Heil Hitler“, nýbrž tradičním „Grüss Gott“. Všechny výstřelky mu procházely. Zemřel v roce 1966.
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.