Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

neděle 21. srpna 2016

48 výročí sovětské invaze. Zahradníčkovy úvahy.

Mizerné dopolední počasí 21. srpna 2016 mi připomnělo srpnovou mizérii před 48 lety. Ano, už je to neuvěřitelných 48 let, co si komunisté vyřizovali spory za pomoci půlmilionové armády, a pořád je to jaksi živé. 

To ráno 21. srpna 1968 nepršelo, dokonce byla namodralá obloha. V rádiu nekonečně brnkaly fanfáry z Libuše a každou chvíli oznamovali, že na území Československé socialistické republiky vstoupila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy a že se čeká na vyjádření představitelů země. Potom prezident Svoboda oznámil, že nechápe, co se stalo. On toho určitě moc nechápal už hodně dlouho, asi od té doby, kdy jako velitel čs. jednotky začal dělat "šikovatele" pro sovětské generály a hnal vojáky na zbytečnou smrt.

Prezidenta Svobodu si po 21. srpnu Brežněv nechal pár dní dozrávat v komnatách Pražského hradu, ale na nejvyšší komunisty vydal zatykač. Aby to měli sovětští rozvědčíci snazší, svolal Dubček všechny tehdejší nejvyšší pohlaváry do už obklíčené budovy ÚV KSČ. Tam je sověti snadno pochytali a pak dopravili do Moskvy.

Od počátku dubna 1968 se sovětské jednotky pohybovaly po území Československa.  V novinách to bylo zdůvodňováno přípravou na cvičení sil Varšavské smlouvy s názvy „Dunaj a „Šumava“, které měly probíhat v ČSSR od 18. do 30. června. V rámci těchto manévrů byly povolány další početné jednotky z hloubi Sovětského svazu a umístěny okolo čs. hranic v NDR, Polsku a Maďarsku.

Dalo se tušit, že cvičení Varšavské smlouvy bude důvodem k prodlužování pobytu sovětských jednotek, přičemž významnou roli hrál asi prezident Svoboda,  ometálovaný hrdina SSSR. Od Svobody Moskva neočekávala nevděk jako předtím od svéhlavého starého komunisty Novotného, který vždy dokázal sovětské jednotky z Československa vyhnat. Ke cvičení nedošlo kvůli Dubčekově nerozhodnosti. Brežněva se bál, ale nechtěl přijít o potlesk pražské ulice. Už 17. května 1968 bylo v Moskvě rozhodnuto: Buď  Praha pojede po sovětských kolejích dobrovolně, nebo  nedobrovolně, za pomoci sovětské armády. Došlo na to druhé. Frašky v Čierné a Bratislavě zorganizoval Brežněv jen kvůli zdůvodnění invaze a také kvůli získání důvěry příznivců-kolaborantů v  řadách českých občanů, hlavně starých komunistů.

Dnes hodně lidí doma i v zahraničí ČSLA odsuzuje, že  nebránila zemi. To prostě nešlo z mnoha důvodů, hlavně kvůli tomu, že sovětské velení to mělo proti vzpourám zabezpečené, mělo čs.velitele pevně v hrsti.  Vykonával jsem základní vojenskou službu v polovině 60. let a koncem července 1968 jsem byl povolán na vojenské cvičení. Nedalo se nepovšimnout si skutečnosti, že čs. armáda byla zcela napojena na velení Varšavské smlouvy, což v podstatě bylo velení sovětské. Čs. armáda měla výcvik podle sovětské armády a byla připravovaná na válku se Západem. Možná polovina čs. důstojníků prošla sovětskými vojenskými školami (u útvaru, kde jsem sloužil, všichni důstojníci) a měla s Rusy kontakty, i mimoslužební. Rusové pořád kontrolovali čs. útvary.

  • Jak jsem mohl poznat během cvičení, velení ČSLA bylo zřejmě v průběhu léta vyřazeno z jednání Varšavské smlouvy. Navíc mezi důstojníky i těch nejmenších útvarů vznikly nesnášenlivé politické proudy. Na počátku srpna výcvik hodně polevil, až stagnoval, dělaly se jen nejnutnější věci. Nastal už před 21. srpnem pocit zbytečnosti.

Ještě vzpomenu Olympiádu v Riu. Sportovci tam jezdí jako do hospody. Přiletí, odbudou si svůj závod a odletí domů. Bývaly doby, kdy po celou dobu Olympiády byly v olympijské vesnici a užívali si neznámé prostředí a život mezi sportovci.

Zahradníček Josef

pátek 19. srpna 2016

Výročí srpnové okupace a červené trenýrky na Hradě. Zahradníčkovy úvahy.

Léto se mílovými kroky krátí. Po 21. srpnu, výročí okupace roku 1968, už není možné moc tepla očekávat. Přitom letos bylo léto špatné. Hlavně pro ty zemědělce, kteří pěstují obilí.

Tento týden konečně bylo u nás možné na polích vidět kombajny, i když se kola a pásy ještě boří. Nejvyšší čas, úroda  je dobrá, byla by škoda, aby to něco zničilo jak v roce 1968. Tenkrát bylo podobné vlhké léto, přitom zdaleka ještě nebyla současná mechanizace. Kombajny se sklízela sotva polovina obilí, včetně sběru obilí posečeného řádkovači. Většinou se ještě seklo samovazy a snopy stavěly do panáků. Někde v JZD se tenkrát ještě při žních objevily potahové sekačky. Kombajny byly jen sovětské SK-4 nebo ŽM-330 z Prostějova či  ŽMV-330 z Maďarska, kam v rámci RVHP byla výroba předána. Po 21. srpna přišly silné deště a žně se protáhly až do října, někde do prosince, kdy se jezdilo po zmrzlé půdě, někde zůstalo obilí na poli až do jara.

Je pravdou také, že žně na několik dní byly zastaveny a pak výrazně zpomaleny sovětskou okupací. Lidé všeho nechali a začali dělat opatření na horší časy. Zapůsobilo z rádia slovo okupace, protože spousta lidí pamatovala okupaci 1939 až 1945, kdy nebyly potraviny. Proto se 21. srpna 1968 nejdříve vrhli do prodejen potravin - a kolem 10. hodiny dopolední byly regály prázdné. Podobné to bylo u benzinových pump. Kdo mohl natankoval plnou nádrž a ještě kdejakou plechovku. Kdo nenatankoval, jezdit nemohl. Zásobování obchodů se kvůli nedostatku pohonných hmot a vojskům na silnicích zastavilo. Za dva dny byly pumpy nasuchu - a doplňování neexistovalo.

V roce 1968 ještě měli lidé zásoby potravin, hlavně na vesnicích, kde ještě byla skoro v každém baráku kráva, prase, slepice, králíci a na záhumenkovém políčku brambory. Dnes si lidé nedovedou ani představit, jak by vypadaly prázdné regály supermarketů. Možné to ovšem je, a potom by nastal skutečný mazec, protože dnes i na vsi jsou zásoby jídla jen na pár dní. Když by ještě došlo k výpadku elektřiny, tedy i telefonů, internetu, což by vedlo nejen ke tmě, ale také k zastavení výtahů, ledniček, mrazáků, dodávek vody, kanalizace atd. - raději ani nepomyslet.

Zmínil jsem se předminule, že Miloš Zeman jako prezident ztratil u mne poslední trošku úcty, zůstal ještě jako terč recesistů. A proti nim nepomáhá ani opevnění Pražského hradu a důkladné osobní prohlídky návštěvníků. Možná by se nyní hodilo prezidentské sídlo přejmenovat na Kocourkov. Jeden recesista projde policejní kontrolou s žabikuchem, se kterým by mohl popíchat prezidenta i s ochrankou, jiný se vysvleče jen do červených trenýrek a špacíruje se po nádvoří jako na přehlídce. Když napodoboval Zemana, mohl si vzít do ruky hůl, i když potom by byl možná obviněn, že s ní připravoval atentát. Ukazuje se, že jsou mezi námi lidé, kteří dovedou svým více či méně vtipným způsobem reagovat na nevtipná opatření úřadů.

Řidič Smetana kdysi nakreslil tykadla a šel do vězení. Tam by patřila spousta jiných - a hodně vysoko postavených lidí, ale úředníci i soudci raději použijí takové zákony, které platí na prostý lid. A nejen u nás. V Košicích se jeden obyvatel sídliště nemohl dívat na přerostlý živý plot, vzal nůžky a zarovnal ho. Místo odměny či alespoň poděkování od radnice, mu přišel výměr pokuty, že neoprávněně zacházel s městským majetkem.

Olympiáda v Riu sice plní stránky novin a obrazovky televizorů, ale říká se, že všeho moc škodí. Raději ještě připomenu nepříliš slavný český fotbalový týden v evropských soutěžích.  Porážka Viktorie Plzeň s pěti Slováky v sestavě a dalším na trenérském trůně se jakžtakž dá pochopit. Prohrála v Sofii s bulharským mistrem z Razgradu. To je město s 30 tisíci obyvateli. Klub nemá sice pořádné hřiště, ale má v týmu 11 cizinců, z toho 7 Brazilců. Zato porážka Slávie mnoho lidí škaredě překvapila. Hlavně novináře. Počítalo se s pokořením Anderlechtu Brusel, v kurzu sázkových kanceláří se s úspěchem hostů z Belgie moc nepočítalo. Jenomže ti ve druhém poločase smetli Slávii tak, že je prakticky ze soutěže vyřazena. Předzvěstí pádu Slávie bylo nedělní utkání v Jihlavě, kde ji, za cenu měsíční dištance, od porážky uchránil rozhodčí Jílek (byl asi ještě unavený ze selských slavností). Vítězství si tedy z Evropy přivezl jen Liberec. A to je skoro neuvěřitelné. Tým, který každoročně prodává nejlepší hráče, každoročně zase sežene takové nové talentované hráče, kteří se dokážou bít o vítězství.
Zahradníček Josef


úterý 9. srpna 2016

Všichni jsou už v Riu, i prezident Zeman. Zahradníčkovy úvahy.

Brazilské Rio de Janeiro je v těchto dnech něco jako Spartakiáda v dobách největší slávy. Prezident ČR odjel do Brazílie dělat kampaň za své znovuzvolení. Na setkání s českými olympioniky se vybavil bílým vínem. S cigárem přilepeným na rtech trousil moudra. Z přítomných sportovců vypadlo, že se setkání účastnili dobrovolně na základě toho, že je bez jejich vědomí na setkání se Zemanem přihlásil nějaký neznámý vtipálek.

V Riu je přítomena i ministr pro místní rozvoj Karl-a Šlecht-ová, který se ovšem ještě před odletem vydala na domácí pastviny pohovořit s hovězím dobytkem. “Krávy jsou prima," oznámila. Rozuměly si.

Zatímco pan prezident Zeman poznává svět z druhé strany, a trousí moudra, např. o nešťastné Sáblíkové (kterou nechtějí pustit na start), paní Zemanové se "zapáčil nácvik streľby z pištole na imigrantov", takže má důvod být mezi vojáky hradní stráže více než doma. To je zvyk manželek starších vladařů.

Pro některé naše občany je věc s imigranty jasná, takže v diskusích sdělují veřejnosti "naprosto důvěryhodné informace": "Imigranti jsou tady, jsou všude po celé české zemi a zabíjejí mírumilovné Čechy po tuctech, ale česká zrádcovská proamerická a proněmecká media mají zákaz o tom informovat. Při středečním výbuchu v Praze, při kterém, podle spolehlivých svědků, bylo zabito 15 lidí a 33 zraněno. A media mlčí"

Televizní stanice je pro majitele zásluhou reklamy zlatý důl. Ani to jim nestačí, vymýšlejí jak vytáhnout peníze z diváků. Daří se jim poměrně obstojně, ale nespokojí se  ani s tím, co z nich tahají, chtějí víc. Chtějí platit za každý pořad zvlášť. Například internetová televize Blesk vysílá jedno ligové fotbalové utkání za 70 korun. To už je skoro jako vstupné na stadionech. Jistý představitel velké televize se minulý týden oznámil: "Češi chtějí za jednotlivé televizní pořady platit." Rád bych viděl ty Čechy, co tak rádi platí. Normální lidé to asi nejsou.

Smutný je pohled na zčernalé obilní lány. Déšť nenechává obilí vyschnout. Soukromník, o kterém jsem se zmínil před 14 dny už obilí sklidil, ale za cenu toho, že pole vypadá jako tankodrom. Velké společnosti čekají. Za minulého režimu se musel plnit plán za všech podmínek. Kdo první sklidil, byl král. Horlivci v nížinách hlásili konec žní v době, kdy na kopcích obilí metalo. Čuba nakoupil obilí na Slovensku a proto Slušovice jako první splnily plán nákupu. A to bylo na polích obilí určitě víc než v současnosti. Zemědělství je jediným oborem, kde je nutno spoléhat se na pánaboha, vzdělání je k ničemu, když přijdou takové žně jako letos. 

 Na závěr se vrátí ještě k Olympiádě2016 v Riu.  Správně říká český olympijský vítěz MUDr. Lukáš Pollert, že duch olympijských her je duchem byznysu. Ještě v 50. letech bývaly olympijské hry duchem starověkých řeckých amatérů. Zakladatelé novodobých her důsledně dbali na to, aby se na tam nedostali profesionálové, sportovci, kteří jsou za své sportovní výkony placeni. Nebylo dříve tedy možné, aby na olympiádě byli například tenisté nebo cyklisté vydělávající ročně miliony. Bohužel to se nedalo uhlídat, protože peníze se ke sportovcům dostávaly jinými legálními cestičkami. Například "státní amatéři" v socialistických zemích museli mít civilní zaměstnání, kde byli placeni, přičemž mnohdy ani nevěděli, kde jejich pracoviště je, neboť jejich zaměstnáním byl sport. V šedesátých letech byla jako největší škůdce amatérského sportu vyháněna z olympiády reklama. Sebemenší reklamní nápis byl důvodem k diskvalifikaci sportovce. Ani to se nepodařilo uhlídat. Reklama je už běžnou součástí veškerého sportu.

V současnosti šéfové sportovního dění bojují s dopingem. Myslím ž e za čas také uznají, že je to marný boj, jako byl marný boj s penězi a reklamou. Na boj s dopingem nyní doplatili ruští sportovci, kteří snad přiznali, že k braní drog byli nuceni státem. Protože věda nestagnuje a stále jsou vyvíjeny a používány nové neznámé chemické látky, které zvyšují sportovní výkony, jsou zákazy a tresty jen pro nejkřiklavější příklady dopingu.

Zahradníček Josef

čtvrtek 4. srpna 2016

UFO nad Karlovými Vary

Jeden z obyvatel Karlovýcg Varů pozoroval začátkem července na obloze neidentifikovatelný létající předmět, tedy v anglické zkratce UFO. Jednalo se o zvláštní spojení černých koulí s ohňovým pohonem. Záhadu neobjasnili ani odborníci z UFO klubu.

"Byl to další letní den, kdy jsem si sedl na balkon a s chutí dal kávičku s doutníkem. Byl jsem doma sám a relaxoval. Za chvíli mé oči upoutal v dálce na obloze černý předmět přímo naproti mně. Vypadalo to jako stojící pták. To jsem ihned zamítl a v tu chvíli mě napadlo rogalo. Pomyslel jsem si, škoda, že nemám dalekohled. Po dvou minutách pozorování, kdy se to pomalu přibližovalo, jsem přinesl fotoaparát Panasonic TZ 40, který má slušný zoom. Jelikož přístroj nebyl dlouho používán, začala blikat baterie a ikona na displeji ukazovala poslední tři snímky," uvedl svědek nevšedního zážitku Jindřich Krákora.

„Okamžitě jsem fotil a zoomoval a na displeji viděl, že to rogalo není. Po prohlédnutí všech fotek jsem viděl spojené černé koule a také trysku s ohněm. Foťák následně zhasl a došla baterie," doplnil Krákora.

Jak svědek uvádí, předmět se následně, asi po třinácti minutách pozorování, schoval za mrak. Po jeho rozpuštění už pak na obloze nebyl. Poté jsem odešel do pokoje nabít foťák a bylo mi divné, že nic nefunguje. Vypadl proud, a to v celé naší ulici. Asi souběh náhod. Záhadu zmizení předmětu se mi pak podařilo objasnit, kdy na jedné z fotografií šlo až v počítači po přiblížení vidět na modrém nebi malou černou tečku. Z toho usuzuji, že se předmět vzdaloval od země k nebi a nebyl už okem vidět," popsal svědek.

Snímky po předchozí domluvě putovaly k předsedovi UFO klubu Petru Pikovi. Ten objekt následně kategorizoval jako UFO kategorie C, což znamená, že i když k němu máme relativně dostatek hodnověrných informací, nelze k němu nalézt žádné „konvenční" vysvětlení.

„Přislíbili mi, že další informace dostanu po prozkoumání fotek odborníky a asi za tři týdny přišla odpověď nevíme, co to je. Tím to skončilo," dodal. Zdroj: Karlovarský deník





středa 3. srpna 2016

Pozor na ozbrojenou prezidentovou! Zahradníčkovy úvahy.

Bývaly ještě donedávna chvíle, kdy jsem prezidenta Zemana považoval za politika, který se sice nevyzná v diplomacii, zahraniční politice a v mravech, ale ví něco o životě ve vlastní zemi a ví jak občanům nabídnout  určitou dávku spokojeného života.

V neděli jsem ztratil poslední špetku víry v Zemanovu slušnost a inteligenci. Už to, že poskytl rozhovor internetové bulvární televizi, by bylo pod důstojnost každého i bezvýznamného politika. Když se k tomu přidá opilecké chrapounství a výzva, že lidé by měli nosit u sebe střelnou zbraň, nezbývá než napsat, že Zeman u mne ztratil veškerou důvěru.

Minule jsem se zmínil o problémech jednoho soukromého zemědělce na začátku žní. Uplynul týden a zdá se, že problém nemá jenom on, ale i ostatní zemědělci včetně Babišových podniků. Stará se o to deštivé počasí. Kousky strniště s hlubokými kolejemi na okraji zčernalého lánu řepky jsou dokladem o tom, že srážek bylo za uplynulé dva měsíce nadprůměrně. A neustále zamračená obloha na počátku srpna příliš nenaznačuje, že by slunce mělo možnost půdu vysušit.

A léto skončilo už pro fotbalisty, kteří zahájili podzimní část soutěží domácích i evropských. Zdá se, že navázali na nepříliš podařené EUIRO2016. Včerejší úspěch plzeňské Viktorie v ázerbájdžánském Baku mnohé televizní diváky rozzlobil, zvláště ty pražské, neboť se ji jeví jako nespravedlivý. Něco jiného je ovšem sledovat fotbal pohodlně v televizi a něco jiného nastoupit na trávník prádelny na západním břehu Kaspického moře. Tolik potu plzeňští hráči, co včera, doma nevypotí za pět utkání. Přitom Ázerbájdžán není žádná malá země, má skoro tolik obyvatel (9,5 mil) jako ČR, z nich 95 procent jsou vyznavači islámu.

Prezident Zeman se svou mstivostí silně připomíná prezidenta Beneš, který po válce nakonec doplatil na svou chorobnou nenávist k těm, o nichž se domníval, že způsobili jeho pád v roce 1938. Beneš byl ochoten při vyhánění sudetských Němců, a hlavně při odstranění úhlavních předválečných nepřátel - agrárníků, spojit se třeba s čertem. Rozhodl se pro komunisty. Zeman 10 let na Vysočině stejně jako Beneš v Londýně pěstoval svou nenávist k těm, kteří ho v roce 2003 nezvolili. Zanevřel i na ČSSD, kterou kdysi vedl, a vymyslel nepřítele v jakési "pražské kavárně," do které počítá i protikandidáta Schwarzenberga. S českými komunisty se zatím přímo nespojuje, ale jeden nikdy neví. Podbízí se komunistům čínským i Rusku, které si dělá pořád jakýsi morální nárok na přítomnost ve střední Evropě.

Nejen Zeman připomíná tragickou rodinu Benešovu. Prezidentova manželka Ivana Zemanová se prý vyzbrojila stejně jako Hana Benešová, která po Mnichovské dohodě vpálila kuli do prsou generála Zmeka, když ten obvinil jejího manžela z vlastizrady a z obelhávání armády sliby o pomoci spojenců. Tak tedy pozor na Zemanovou!
Zahradníček Josef


sobota 30. července 2016

40 let od největší letecké havarie ČSA

Dvacátého osmého července 1976 došlo k nejtragičtější letecké nehodě ČSA na území tehdejšího Československa, když pádem do rekreační vodní nádrže Zlaté piesky u Bratislavy skončil let stroje Il-18. Zahynulo 76 osob, přežily 3 lidé (dva Češi a jeden Francouz).


Před 40 lety – 28. července 1976 – startoval v 8.52 hodin z pražského ruzyňského letiště čtyřmotorový turbovrtulový letoun Iljušin Il-18B na pravidelné vnitrostátní lince do Bratislavy, všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Až téměř k Bratislavě, probíhalo naprosto normálně.

Podezřelé je, že na palubě mezi 79 cestujícími (69 platících, 4 zaměstnanci ČSA, čtyřčlenná posádka a 2 palubní průvodčí) byl i jeden mechanik, který měl za úkol pozorovat motor číslo 4. V předvečer osudného letu se totiž letoun vrátil z lybijského Tripolisu a posádka hlásila, že signalizace od tohoto motoru pracuje nepřesně. V Ruzyni však žádnou závadu nenašli.

Příčina tragédie byla zřejmě jiná. Nejprve letadlo nedostalo povolení k zahájení klesání. Potom kapitán, místo aby začal klesat kroužením, zvolil riskantní strmý sestup. Následkem intenzivního brzdění se automaticky vypnul 3. motor a mechanik asi omylem ve zmatku vypnul  i 4. motor. Stroj se neovladelně začal stáčel doprava. Letadlo minulo řídící věž a začalo opakovat okruh, v 9.37 hodin dopadlo do jezera v rekreačním areálu Zlaté piesky. Nárazem do vodní hladiny se oddělila křídla a trup se rozlomil na dvě části, přičemž přední část klesla ke dnu a zadní plavala. Zahynulo 76 lidí.


Bratislavská letecká tragédie byla největší, ale slávabohu poslední v historii naší země i společnosti ČSA. Od té doby se tuzemsku i našemu národnímu leteckému dopravci velké tragédie vyhýbají.

neděle 24. července 2016

Žádné organizované útoky, ale osamělí šílenci. Zahradníčkovy úvahy.

Ani předposlední červencový týden nebyl příliš letní. Počasí zvané psí dni, s oblaky tmavé barvy, nevěští pro zemědělce nic dobrého. Jak mám možnost občas pohlédnout na pole, úroda se rýsuje velká. Jde o to, zda ji bude možné sklidit, zda ji nebude třeba tahat z bahna jako v roce 2014.

Ve čtvrtek mě vyrušil velký hluk motoru na poli nedaleko města, myslel jsem, že plechová kavalerie babišovců už vjela do lánu ovsa, o jehož zralosti jsem pochyboval. Vydal jsem se tam, ale nebyly tam New Hollandy se sedmimetrovými lištami, ale rakouský dvoumetrový kombajn Epple z roku 1960, s nímž poslední zdejší soukromý zemědělec vjel do ječmene. Ujel asi 50 m a opravoval. Když zjistil, že to na poli neopraví, odjel domů. totéž se opakovalo v pátek a v sobotu. Ještě se na druhý konec pole nedostal. Ale je klidný. Netrápí ho to. Do vánoc prý času dost. Prý to jsou poruchy už od loňska, na které celý rok neměl čas. Jediné, co za rok na kombajnu udělal, bylo vzorné natření výfuku stříbřenkou.

Za to media mají fofr. Ještě se redaktorům nesrovnal v hlavě puč v Turecku a vražda na Smíchově, už musí psát o střelbě v Mnichově. Podle kvality zpráv usuzuji, že zkušení novináři mají dovolenou a učedníci sesmolí akorát nesmyslné konspirace. Nejdříve jim bylo jasné nad slunce, že jde o akci islámského státu. Nyní, když se zjistilo, že střílel zakomplexovaný mladík, už z toho chtějí vybruslit, i když názor krvelačného českého čtenáře bulváru už těžko změní, ten si byl jistý tím, že je to dílo islamistů, okamžitě.

Byl jsem zvědav na alpskou krajinu, kterou včera projížděli cyklisté při závodu Tour de France. Moc toho k spatření nebylo, déšť, mlha, temné mraky, mokrá silnice. Obdiv za překonání nepříznivého počasí a alpských kopců patří všem závodníkům, ale především Slovákovi Peteru Saganovi. Mistr světa a vítěz letošních tří etap Tour a jistý držitel zeleného trikotu jel fantastickým způsobem, když jako přetopená parní lokomotiva polovinu etapy včera táhl skupinu uprchlíků. Přitom mu nešlo už o osobní prospěch, i když včera vyhrál nějakou tu prémii, ale o pomoc plzeňskému Romanu Kreuzigerovi, aby ho posunul v celkovém pořadí mezi první desítku  jezdců. Když Sagan odpadl, osamocený Kreuziger bez pomoci ostatních jezdců týmu nestačil zachytávat uniky soupeřů, přesto se posunul z třináctého na celkově desáté místo.

S tím bezdůvodným zabíjení nevinných lidí v celé Evropě, Asii, Americe i jinde ve světě je to už na pováženou. Nikdo neví jak se šílencům bránit. Atentátník obyčejně po činu zahyne, ale s ním nevinní lidé. Podezření na to, že se jedná o akce Islámského státu berou dříve nebo později za své, i když islamisté se k nim nepravdivě hlásí. Nejsnazší by asi bylo o těchto událostech vůbec neinformovat, aby neinspirovaly lidi, kteří jsou za to, že se jejich foto a jméno jen na chviličku objeví v mediích, ochotni zemřít.

Se zabíjením nevinných lidí souvisí i směrnice EU o držení zbraní, podle které by střelnou zbraň každý, komu se zachce, držet nesměl. Bohužel zbraně se vyrábějí a prodávají nejen v Evropě, takže kdo by chtěl, ten by si ji opatřil. Vrah z Mnichova si ji prý pořídil v ČR. Nepomáhají ani drastické tresty za držení zbraní jako to bylo v minulosti, v době totalitních režimů. Například jednotky SS za války na místě zastřelili každého civilistu, který měl zbraň. Přesto spousta lidí neodolala pokušení a pistole nosila. Jak ukázaly nedávné příklady (pád letadla v Alpách a v Nice  kamion do davu), kdo chce zabíjet nějaké nářadí si k tomu najde.

Je pravdou, že v demokratickém systému je teroristických činů víc. Patří to zřejmě k demokracii. V totalitách, kde je možné každého kdykoli kontrolovat, vyzvídat co veze či nese, je samozřejmě nošení a převážení zbraní velmi omezeno, stejně tak domlouvání telefonem či dopisování. Pamatuji doby, kdy každý dopis či balík ze zahraničí byl zkontrolován, každý telefonní hovor nahrán na magnetofon, takže nákup zbraně v zahraničí byl prakticky nemožný. A převážení přes hranice vzhledem k důkladným celním prohlídkám také nepřicházelo v úvahu. Bylo také spousta udavačů. Přesto mezi lidmi zbraně byly, skoro každý kluk nějakou bouchačku vlastnil, většinou z války. Měl jsem spolužáka, který také přines do učňovské školy dvě pistole i s náboji a pochlubil se jimi. Nikdo ho neudal. 
Zahradníček Josef



pondělí 18. července 2016

Teroristé, pučisté a čeští chataři. Zahradníčkovy úvahy.

Uplynulý prázdninový týden se vůbec nevyznamenal. Léto s bouřkami střídá jako na houpačce chladné počasí s deštěm a větrem. Něco se zase asi pohnulo ve Vesmíru, na což násilnými nepokoji klimatickými zareagovala naše maličká matička Země. Projevilo se to i v chování lidí. Masakr ve francouzské Nice a v USA, puč v Turecku a Jerevanu. Na okurkovou sezónu není pomyšlení, i když někteří čeští politici a novináři ji mají celý rok. Jedni mají celý rok prázdniny, druzí celý rok vymýšlejí strašidla. 

Kdysi v hospodě U kalicha Josef Švejk nazval Turky nevěřícími pohanskými psy a obvinil je z atentátu na arcivévodu Ferdinanda. Všechno bylo skoro opačně, ale Švejk nemohl vše vědět,  neměl akademické vzdělání ani možnost sledovat tV Nova či Prima. Z obecné školy  věděl, že Turci postupně obsadili Balkán a dobývali Vídeň, přičemž stejně jako Maďaři neopomněli prohlédnout si některé slovenské a moravské kraje, takže se tam dodnes v hospodách o půlnoci mluví jak turecky tak maďarsky (často i ve dne).

Na Turky vzpomínal i rakousko-uherský voják Jakub Kamiš, jehož vzpomínky jsem nalistoval. "Jako vojín světové války jsem během let 1914 až 1918 projel trasu Praha - Vídeň - Budapešť - Bělehrad - Niš (Srbsko) - Sofie - Bukurešť - Vídeň - Linec - Salcburk - Insbruk - Terst - Levoča - Debrecín - Praha - Krakov - Terst - Praha. Byl jsem třikrát raněn, po dobytí Rumunska, dostal jsem Karlův kříž. Viděl jsem v Bulharsku Turčíny s červenými turbany na hlavách a zahalené Turkyně, jimž byly vidět jen oči. Viděl jsem tureckou armádu zpola oblečenou do civilních kusů oděvů s dřevěnými opánky na nohách. Děla a vozy tahali buvoly."

Protože TV Nova ani Prima nesleduji a o Turecku toho o moc víc nevím než bývalí čeští občané c. a k. monarchie, raději nyní zamířím na Tour de France, což je prý po olympijských hrách a mistrovství světa ve fotbale nejsledovanější sportovní událost na světě. Co se týká počtu diváků, myslím, že je zcela jasně nejsledovanější. Cyklisté po většinu závodu projíždějí špalíry diváků, kteří cyklisty povzbuzují všemožným způsobem, tleskají všichni staří i mladí. Údaj, že na posledních deseti kilometrech etapy končící na kopci ve výšce asi 1500 m byl 1 milion diváků, mi vyrazil dech.

Tour de France je především velké divadlo se 198 profesionálními sportovci v hlavních rolích. Mezi nimi jsou i tři Češi. Umístění je sice pro jezdce důležité, ale hlavní je předvádět jízdu, která je pro běžného cyklistu jen vzdáleným snem. To láká i davy diváků, nad jejichž hlavami se občas objeví i česká vlajka. Průměrná rychlost okolo 40 km/hod, s kopců až 130 km/hod. Cyklisté jsou v podstatě kostlivci o váze okolo 60 kg jedoucí na energii, kterou dostanou v nápojích.

Mimo dění v pelotonu a diváků musí u obrazovky českého diváka zaujmout krajina včetně silnic. Kolik odlišností od českého prostředí spatří. Například francouzští cestáři proti českým ušetří polovinu bílé barvy, když krajnice označují přerušovanými čárami. Nezahlédl jsem nikde složitý víceproudý kruhový objezd, jakými čeští projektanti znepříjemňují řidičům jízdu, přičemž ve Franci do kruhové křižovatky ústí běžně 6 silnic. Marně hledám ve francouzské krajině chatovou osadu, nikde jsem nic takového, čím je zaneřáděna česká krajina, ještě nespatřil, hory, jezera, řeky, rybníky nejsou okupovány městskými sobci. Krajina je pro všechny.

Francouzi milují svobodu, proto se nevážou na jedno místo, ale libují si v karavanech, tedy většinou v obytných dodávkách, s nimiž navštěvují kempy, někdy stačí parkoviště nebo jen ulice, či vyhrazená krajnice u silnice. Co je lepší? Být maloměšťákem s drahou chatou, neustále vyholeným trávníkem a trvale protivnými sousedy, nebo užívat si víkend pokaždé jinde - třeba na Tour - a poznávat něco jiného než sekačku a lahvové pivo?  Svobodu pohybu během roku snad objeví až příští generace Čechů, Moravanů Slezanů, které cestují po světě a zvykají si na čistější vzduch než je v české přírodě, kde se dlouhodobě zakopala generace Husákových chatařů a chalupářů.
Zahradníček Josef

neděle 17. července 2016

100 let od bitvy na Sommě, jedné z nejkrvavějších bitev historie

Před 100 roky, 1. července 1916 začala na Sommě nekrvavější bitva první světové války, krvavější než proslulá bitva u Verdunu. Během čtyř měsíců bylo na bojišti více než jeden milion mrtvých a raněných.
Dnes  krajina vypadá nenápadně, na polích se vlní žito, pšenice, ječmen, oves, řepka, kukuřice, nepatrně šumí listí na stromech, ozývá se zpěv ptáků. Nic už nepřipomíná zákopy a lidská jatka, snad jen červený květ vlčího máku je jakýmsi nenápadným náznakem toho, že před 100 lety byla zdejší půda nasáklá lidskou krví.


1. července 1916 ráno v půl sedmé se rozpoutalo peklo. Francouzi a Britové zahájili v délce 40 km jeden z nejdražších válečných útoků historie. U Sommy byla jiná bitva než u Verdunu, kde to byl hlavně boj francouzských a německých armád, u Sommy soustředila armádu především Velká Británie, která poslala do boje vojáky ze svých území na jiných kontinentech, od Indie, přes Jižní Afriku až po Nový Zéland. A byl to pro britské velení traumatický zážitek; během první hodiny boje britská armáda měla 19.000 mrtvých a 38.000 raněných lidí.  


středa 13. července 2016

Začalo rozmarné léto. Zahradníčkovy úvahy.

Nechal jsem si napsání tohoto příspěvku až po EURU 2016 ve fotbale. Velká sláva se už před finálem rozplynula do neurčita. Země, které určují dění, hlavně koloběh peněz, v evropském fotbale, Anglie, Německo, Itálie, Španělsko, skončily předčasně tak jako ČR.

O titul se nakonec poprali domácí Francouzi s Portugalci. V zápase rozpačité úrovně se brzy zranil Portugalec  Ronaldu, pokládaný za nejlepšího fotbalistu Evropy, portugalský tým i bez něho převzal pohár nejcennější. Moc fotbalových příznivců je jistě zklamáno, vždyť Portugalci mimo brilantní techniky a dokonalého bránění nic světoborného nepředváděli. Ale měli štěstí. Stačilo, aby maďarská střela nešla do tyče, ale o 5 cm do víc do brány a Portugalci by mnohem dříve jeli domů bez slávy stejně jako ČR. Hraje se však o body, nikoli na šance a krásu. A snědí chlapíci od Atlantiku uměli o body hrát - a hlavně měli štěstí.

Svezl jsem dnes dva lidi důchodového věku - každého zvlášť - a z jejich informací mi je všelijak.

Bývalý soukromý zemědělec, co s rodiči hospodařil po celou dobu vlády komunistů, mi řekl, že má důchod 3.000 korun. Před rokem 1989 byli považováni za milionáře, nejbohatší lidi v kraji. 10 ha půdy, hlavně luk, pronajatých od JZD (půda nevhodná pro velkou mechanizaci),  uživilo bohatě 3 lidi, neboť dřeli 5-20 hodin denně. Pořídili si 2 traktory  z3011 a Z5011, kombajn Gloria a všechny potřebné stroje pro polní práce a postavili stáje pro 20 ks skotu.  Po změně režimu v roce 1989 o všechno přišli. Stroje museli rozprodat, pozemky vrátit. Dneska má bývalý kavalír sotva na cigarety - a nedá dopustit na komunisty a  pravidelně je volí.

Při zpáteční cestě jsem svezl ženu, která se jako uklizečka nikdy v práci nepřetrhla. V posledních 20 letech byla většinou nezaměstnaná, jen některý rok ji pracák poslal hrabat trávu u obce. Dostala důchod přes 10.000 korun, přestože na sociální pojištění skoro nic neodvedla, a ještě se jí zdá nízký. Na rozdíl od onoho zchudlého sedláka ráda vypije  k cigaretám ráda něco tvrdšího, takže se dá pochopit, že důchod jí nestačí. ČR do Bruselu také moc neodvedla, přesto zemědělci chtějí stejně jako ostatní. Takový je současný svět, kdy poctivá práce je už skoro k smíchu.

Euro 2016 a současná Tour de France udělaly čáru přes rozpočet českým sýčkům z redakcích, kteří se stoprocentní jistotou předpovídali teroristické útoky, stovky mrtvých, tisíce raněných. Normální člověk s minimálním všeobecným rozhledem a střízlivým úsudkem musí konstatovat, že Francie je bezpečná země, jako jsou všechny západní země, a nějaký útok šílenců ji nevystraší. Taková i jiná neštěstí jsou bohužel součástmi života lidstva. Navíc Francie je velká a krásná, což hrdě ve svých živých obrazech pro kamery vrtulníků uvádějí i tamní zemědělci: "Tato země je krásná také naší zásluhou."

Zahradníček Josef
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.